Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

24.8.2018

24. srpna 2018 v 11:31 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Pro misku cizinci
zapřu svou národnost
pro trochu vody
ať se mne zřekne má vlast

k čemu je národ
když zmírají lidé

Pro čistou košili
oholím si vlasy
a pro pevné boty
oholím strniště

dejte to lidem
které pojídá cesta

Pro otevřené hranice
vyrobím molotov
pro lidský život
daruji svou svobodu

Zbavím se jména.
Zahodím příslušnost
Omluvím se předkům
než jim dám sbohem.
'
Jen pro tu naději
na lepší zítřky
pro všechny.
 

1.8.2018

1. srpna 2018 v 7:57 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
myslel jsem na tebe
když kolem létali ruce
a já v extatickym opojení
chlastu, vedra a potu
tančil jen pro tebe
svůj tribální taneček
punkový námluvy uprostřed Klubu
kde jsi nebyla
radši nikdy

Myslel jsem na tebe
když jsem blil do mísy
v racionálním střízlivění,
selfhejtu, potemnělý místnosti
plný nočních mur a ztracenejch snů
utopenejch v hektolitrech lihu
kde jsi sedávala
když ti tekly slzy

Myslel jsem na tebe
když jsi ležela vedle mě
opilá a příšerně krásná
tak roztoužená a znavená
horká a neskutečná protože moje
nemohl jsem přemýšlet
byl jsem moc šťastnej

žižkovský feťáci nám zpívali pod okny
namísto ranního ptačího řevu.

Francouzská pole

17. dubna 2018 v 0:53 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Usínám neklidně
slýchávám dupot
těžkých bot
rozbahněným polem

Hoří má Shangri-la
má vlastní jméno

Les zahaluje dým
dnes se u ohňů nehraje
lesem zní namísto zpěvu
jen řev a bolest

Hoří mé sny
mají vlastní jméno

Král káže do boje
biřici maršují
rozbahněné pole
osobní válka

Nepřítel útočí
má vlastní jméno

Není čas na spánek
les je ozářen
dým už dny nepadá
klokot pásů neutichá

Moje Shangri-la
má jméno Nantes
Moje sny
mají jméno Nantes
Můj nepřítel
má jméno Nantes

Všichni jsme Fénix
Všichni jsme Nantes
 


Just ordinary - Once

16. března 2018 v 1:14 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Tma
noční lampy
lehký déšť
padá na tvář
která má rysy
trochu strhané
únavou
na těch ulicích
těch otevřených ulicích
se zavřenými střechami

Potemnělý Velvet
jako pohlazení

Z definice lásky
zůstaly kecy
o mrdání
v řetězech
a provazech
protože city
nemůžeme cítit
beze smyčky kolem krku

Vždycky se pousměješ
při pomyšlení
na Hollywoodský filmy
naše bytí se omezilo na násilí
na nás samotných

Vyplýtvané city
ulpěly na dnu sklenic

Ráno se probudíme
budeme pít kávu
v prázdném lůžku

a budeme dospělí
ačkoli sami
na těch otevřených ulicích
s uzavřenými střechami.

Vítkovi, Bebe, Kiki a Matějovi - těm, a taky tomu prokletýmu místu bez zavíračky.

11.3.2018

11. března 2018 v 13:55 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
abstraktní touha sesypána
dekonstrukce vášně - hatecrime
pragmatická věta je ucelaná
vhodná k rozboru
přesné rovnici
nemající místo pro
chybu odchylku

Je třeba tepat dobu
dokud se nerozdrolí

krev na stěně
moč na kachličkách
obrazy špíny
dekadence podvědomí
jakási lyrická beznaděj
která nás nutí

Je třeba tepat Ducha doby
dřív než nás rozdrolí

než odcházet ode dveří
se zaslepenými zámky
rozsekat je sekerou
spálit v ohni
který ví vše o
malých světech
v malých

Je třeba tepat naše životy
rozdrolíme se v nich sami

v každodenních nerovnostech
plastových obalech
egoismu
a pocitu

že je třeba tepat -

5.2.2018

5. února 2018 v 13:02 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Chci umřít na zadávení blitkama
tak jako nejlepší trosky jinejch generací
po třiceti sežranejch pilulkách
a třiceti probdělejch nocích
dnech měsících letech
amfetaminovýho (bě)snění
xanaxový deprese
skunkovýho mamvpičismu

Zdechnout na intoxikací kyslíkem
rozpadem buněk na bezcenný kousíčky
s rozšlehanym mozkem
ze kterýho zbyde kašička
v podobě písmen
na internetovym blogísku

protože by to asi bylo lepší
než umřít na zkřivený záda
dojebaný sezenim v kanclu

Životní moudra

30. října 2017 v 16:40 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Máma mi říkala buď zodpovědněj
ale ne zas moc protože
to by pak nemuselo bejt dobrý
a táta se u toho nahlas smál a pil
tak jsem se naučil pít a hlasitě smát
protože zodpovědný lidi
to občas nemaj moc dobrý
a já to vždycky chtěl mít dobrý
přestal jsem jíst maso aby
sem to neměl polepený u prasat
a vajíčka aby si o mě
slepice nemysleli nic špatnýho
a taky nepiju mlíko
protože radši saju cecky svýho druhu

a nemyslím že jsem zodpovědnější
za to si myslím že jsem ty životní rady
pochopil líp než kdybych sledoval Bohy
šlapal jenom po oblázcích
přesto se na své rodiče nezlobím
nikdy bych se bez nich nenaučil
hlasitě se smát a pít.

Volby

20. října 2017 v 21:18 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Hodit lístek do urny
šoupni urnu do hrobu
zapomeň na sliby
opij se
a doufej

říkali mi
že když nebudu volit
tak mě zastřelej
a když budu volit špatně
tak mi negři
uříznou hlavu

radši teda budu mrtvej
a čistej jak Henry Chinaski

25.8.2017

25. srpna 2017 v 11:27 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
říkáš mi že se ti líbí
když ti říkám tak
jako ti říkal tvůj táta
občas se ti u toho lesknou oči
a občas se směješ
a za tvými rty
skrývá se teplo

Když bloudíme ulicemi
hledajíc své místo ve světě
snažím se tančit
abych tě pobavil
možná snad připomněl
že jsou i hezký věci

Bejváš vděčná
když tě obejmu v posteli
abych ti ulevil
od noční můry
pořád se vracej
víš že jsi nemocná

Sedávám pak na křesle
a koukám jak ležíš
bolí mě záda
a občas je mi zima
když se mi zdá
že skoro nedýcháš

Otázky

24. srpna 2017 v 18:23 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Proč mám rád cizí úsměvy
a proč jsem ráno unavený
proč tvoje vlasy voní
proč si pořád pokládám
všechny ty otázky

Městskejma ulicema
jezděj kovbojové
maj bílozelený auta
na střechách majáky
a možná sou hrdý
možná maj doma
nemocnou mámu
nebo malý děti
proč mám z nich strach
to nikdo neví
možná jsem jako malej
chtěl bejt taky kovboj

Tváře lidí
bejvaj falešný
nepokládaj otázky
živořej pro život
na kterej nemaj
živořej o to víc
nikdy neodpovídaj
neprosej o milost
prahnou jen po světle
po chvíli slávy
pro drahý auta
a lepší jídlo

Možná ty otázky
pokládám ze strachu
že my dva jsme jen tvůj sen
a ty se probudíš
já potom nebudu
a ty budeš šťastná
snad mi tohle
nikdy nikdo nepoví

Ale pořád se to klube ven
je to jako černý svědomí
jako když hoříš
ale křičíš jen šeptem
protože máš strach
ze všech těch odpovědí
těch lidskejch pravd
o kterejch dávno víš
ale ještě nikdo
je neřekl nahlas...

Kam dál