Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

25.8.2017

25. srpna 2017 v 11:27 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
říkáš mi že se ti líbí
když ti říkám tak
jako ti říkal tvůj táta
občas se ti u toho lesknou oči
a občas se směješ
a za tvými rty
skrývá se teplo

Když bloudíme ulicemi
hledajíc své místo ve světě
snažím se tančit
abych tě pobavil
možná snad připomněl
že jsou i hezký věci

Bejváš vděčná
když tě obejmu v posteli
abych ti ulevil
od noční můry
pořád se vracej
víš že jsi nemocná

Sedávám pak na křesle
a koukám jak ležíš
bolí mě záda
a občas je mi zima
když se mi zdá
že skoro nedýcháš
 

Otázky

24. srpna 2017 v 18:23 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Proč mám rád cizí úsměvy
a proč jsem ráno unavený
proč tvoje vlasy voní
proč si pořád pokládám
všechny ty otázky

Městskejma ulicema
jezděj kovbojové
maj bílozelený auta
na střechách majáky
a možná sou hrdý
možná maj doma
nemocnou mámu
nebo malý děti
proč mám z nich strach
to nikdo neví
možná jsem jako malej
chtěl bejt taky kovboj

Tváře lidí
bejvaj falešný
nepokládaj otázky
živořej pro život
na kterej nemaj
živořej o to víc
nikdy neodpovídaj
neprosej o milost
prahnou jen po světle
po chvíli slávy
pro drahý auta
a lepší jídlo

Možná ty otázky
pokládám ze strachu
že my dva jsme jen tvůj sen
a ty se probudíš
já potom nebudu
a ty budeš šťastná
snad mi tohle
nikdy nikdo nepoví

Ale pořád se to klube ven
je to jako černý svědomí
jako když hoříš
ale křičíš jen šeptem
protože máš strach
ze všech těch odpovědí
těch lidskejch pravd
o kterejch dávno víš
ale ještě nikdo
je neřekl nahlas...

19.7.2017

19. července 2017 v 17:56 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Sspi sladce
vznášej se nad trolejí
bohatou historií
prohýři barvy
jsi jenom vzduch
vůně lílie
na polštáři

vždy před setměním
procházíš říší dne
v jednotě bratrům
rozséváš vláhu

Byla jsi
nebo nebyla?

Kdo ví
trubky již usnuly
housle zas nehrají
jen leží v koutě
odpočinek
znavených smyčců
připomíná
jezero plameňáků
 


13.7.2017

13. července 2017 v 13:50 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Když topoly šustí ve větru
a sny se spouští v podmračí
dýchám na sklo ztuhlé chladem
dechem vroucím od lásky a kávy
v trouchnivých dnech - nehynoucí sláva
když tvé jméno se zrcadlí
v kapkách na hlavách kočičích
po kterých chodí šediví lidé

- jen ty záříš zlatem když kráčíš -

po probuzení zmizel sen
tvé jméno zůstalo
a vůně tvých vlasů
dále mě provází
na cestách radosti
na cestách bez cíle
ty plné slz
už dávno nescházím



26.3.2017

26. března 2017 v 6:07 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Jarní noci jsou plné zimy
a tak u sklenky hrají Moriarty
rtěnka na hrdle lahve
jako pozdrav zaniklým snům
karafa vyhlíží jaksi nepatřičně
uprostřed popela
a popelníku s nedopalky
pod obrazem dávno mrtvých
členů rodiny
kteří měli dostatek rozumu
aby nepřežili vlastní potomky

Jarní noci jsou plné zimy
tak si nech hrát Moriarty
možná si vzpomeneš
kým jsi byl
a že už ti tu není konec

tady, ve vřesovišti andělů
tady, kde neznají spánek
tady, kde sídlili milenci i narkomané
tady to všechno skončilo

Jarní noci jsou plné zimy
poslouchej, přestali hrát Moriarty
co to asi znamená...

O naději

3. listopadu 2016 v 21:51 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Občas přijde lítost
kam jsme se to dostali
s posunem vpřed skrze
kudlu v zádech

Občas přijde lítost
kdyyž vidíš prázdný oči
který vypadaj
že už jim to nikdy nikdo
vůbec nijak neudělá

Občas přijde lítost
když tvoje oblíbený
cigára zdražej
a ty dostaneš strach
že ta rakovina jednou nepřijde


Pak lítost zase odejde
protože z tvrdýho chlastu
můžeš vždycky
namíchat molotov.

26.8.2016

26. srpna 2016 v 7:57 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Zdálo se mi dnes,
že jsem vařil guláš
pro primáře nemocnice
z hovězího masa
které mělo,živé hmyzí nožičky
polykal jsem ho za syrova
chtělo se mi zvracet
stejně jako vždy
když vidím davy tuposti
manifestovat pro války,
bídu a smrt.

Alegorie

19. srpna 2016 v 11:04 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Manéž se rozsvěcí a vstupuje principál
sako se leskne třpytkami a manéž je nacpaná
děti, otcové a všichni ostatní
přichází show na kterou se zve již od loňska

Jako první na scénu přichází
Ten Jehož Fackují a z ramenou
mu strhávají již tak nuzný šat
aby mohl zazářit velký pták
který se prý rodí z popela

Klaun se soudcovskou parukou
kope do zadku zapisovatele
a bije kladívkem hlava nehlava
všichni se smějí a soudce předstírá rozhořčení
jen Ten Jehož Fackují nemá do smíchu

Nežil prý spořádaný život
A tak bude již navždy vyhoštěn
ze své maringotky
Která má místo oken stejně jen mříže

Na závěr s ryčením býka
projíždí po straně manéže
krasojezdec na traktoru
který zakončuje celou scénu veselým číslem
kdy na svých velkých uších
zaletí až k vrcholu stanu
a s triumfem přistane v dětském bazénku s vodou.

Ale principál již znovu stojí ve středu šapitó
a žene dveřmi stádo duhových koní
mezi nimiž pobíhají černí pudlíci s růžovými mašličkami
jejichž nohy jsou spoutány řetězy
které je zřejmě třeba přetrhnout

Vytí není rozumět
neboť zaniká v dusotu kopyt
smíchu a pachu potu
stádo odbíhá zpátky v zákulisí
a děti se div nerdousí popcornem
na který někdo zapomněl rozpustit máslo
tak děti nebezpečně nabádá k veganství
to by se nemělo stávat
někdo by se pak mohl snažit osvobodit jak pudlíky tak koně..

Hoří oheň! Flitry létají vzduchem
a vcházejí černorudí tygři,
kteří vybuchují na svých piedestalech
potom co předvedou majestátní postoj sochy

Z explodujících symbolů hrdosti
létají vnitřnosti a krev
střeva, plíce, mozky a slezina
děti v orgastickém nadšení chytají co mohou
mažou si krev po obličejích
a přežírají se poletujícími orgány

Některé zvrací a několik dalších se mění
V další tygry
kteří postupně odcházejí
Principál se otáčí zády
utírá slzu
loutky nepřestávají tleskat
přesně tak
jak jim to vlákna pavučin
uchycených na rukou

Dovolují.

9.8.2016

9. srpna 2016 v 22:34 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Zítra se půjdu pomodlit
pro Boha v kterého nevěřím
pro lidi, které neznám
a ceremonií jenž je mi cizí
protože věřím že tento svět
jsou stále ještě barvy a vůně
pokora před sebou je úctou k člověku
a naše vlastní svoboda stojí na respektu
k druhým.

22.6.2016

22. června 2016 v 14:20 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Okamžik - úder srdce
není to ironické přirovnání?
Jedním z nich vidíme
Který je který?
Kus od Kusu.

Opilou Prahou se potácí Topol
nad hlavou barevný vocasy komet
armáda jednoho muže - pochod národa
když se kanál mění v rozbouřenou řeku
která vytváří hranici
Temný soumar pod vahou
smíchu hudebních linek
a taky komplikovanejch psylocybinovejch chvilek
a rumu toho rumu taky bylo
rumu jako kláves.

Stín se rozplývá v ranním světle
a zase končí noc
vládu přebírá jistota - povinnost.

Kam dál