Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Červenec 2011

Místo sunaru flaška whisky

31. července 2011 v 11:29 | Zombák |  Empty words
Nejdřív dám si trochu whisky, by zmočila mé suché pysky.

Sedím v bytě, kterej vypadá jak po atomovym výbuchu a já se nemůžu dokopat k dokončení toho posranýho úklidu, kterej sem začal před hodinou. Shit, fuck, hell. Nu což...nějak to udělám. Člověk by po včerejším večírku očekával kocovinu, místo toho mám spíš nějakej post-alkoholickej pocit prázdnoty. Hlavou mi prolétá hromada myšlenek a ne všechny jsou zrovna růžový. Doufám, že jsem na včerejším večírku trochu nepokazil reputaci (ano, většinou se prezentuji jako ožralej dobytek, ale tady jsem se vážně snažil zachovat alespoň trochu dekórum) a že jsem neřekl něco, co by mě a jiné mohlo mrzet. Ne, že bych si to nepamatoval, jen mi to teď nepřijde tak vhodné, jako mi to přišlo večer.

So what.

Bylo mi dobře. Měl jsem se prej obávat, také byly obavy ostatních, že se nechytnu a budu se cítit uraženej, nebo zaskočenej. Ale jak jsem skočil do víru společnosti po hlavě, šlo to samo. A když mi hostitel sám od sebe dotáhnul lahev Danielse, věděl jsem, že je všechno v pohodě a že tam budu jako doma (bylo mi řečeno, že nikdy nikdo nedostal na první návštěvě Danielse, tuplem ne celou flašku). Bylo to skvělý. Uvědomil jsem si v sobě pár věcí, poznal jsem další lidi...krása. Jediné, co mi trochu kazilo náladu, byl fakt, že jsem oslavenkyni nedonesl žádný dárek, neb jsem původně ani nevěděl, že to narozeniny jsou - navíc přece jen nejsem z rodiny.

Díky...díky všem těm, kteří tam včera seděli. Díky jisté dívce, že mě tam dotáhla. Díky Jackovi, že jsem se cejtil s jeho podporou jako v nebi.

No Pasaran

26. července 2011 v 23:44 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Tlačilo se kolem něj spousta lidí. Začal být trochu nervózní. Měl sem vůbec chodit? Proč tu je? Úvahy o životě mu na chvíli vstoupily do popředí mysli. Jaký má tohle všechno smysl? A co se dnes stane?

Byl tam, protože chtěl lepší svět, protože chtěl ukázat, v co věří. Když už policie nedělá nic, tak on a ostatní budou. Bylo jich tam kurva skoro tisíc! Dokážou to.
"Hej, chlape, jsi v pohodě?"
Jo, jasný, odpovídá a utahuje si palestinu obmotanou kolem obličeje.
"Chlape, co tu vlastně děláš? Máš doma holku. Víš, že tě miluje. Tak co tady sakra děláš?"
Teprve teď si uvědomil, že ten hlas vychází zevnitř jeho hlavy, ne z ruchu kolem. Ach né, teď né, né debilní dialogy se svym vlastnim vědomím! Jsem tady proto, abych bojoval za to, v co věřim!
"Má o tebe strach...a ty to dobře víš."
Taky má důvod. Asi to bude docela drsný. Ale co. Honza Kučera to taky schytal, aniž by byl tam, kde teď já. Bezpečí už není nikde. Chci se tohohle všeho zbavit. Chci lepší svět pro sebe i pro ní. Chci svět, kde nedostanem od těch sviní za to, že máme dlouhý vlasy a v zubech brko. Chci svět, ve kterym se nebudu msuet bát toho, že se na trůn dostane psychopat s patkou a knírkem a zavře mě do koncentráku. Chci kurva svět, ve kterym se nebudu muset bát, že dostaneš přes obličej baseballovou pálkou jen proto, že jsi šla s anarchistou za ruku, moje drahá...

Vzpamatoval se. Svědomí se odloudilo do svých podivných zákoutí mozku. Stál vepředu. Jako jeden z prvních. V ruce dlažební kostka...

NO PASARAN! NO PASARAN! NO, NO, NO PASARAN!

Holohlavci se vynořili zpoza rohu a téměř okamžitě se rozeběhli proti řadě anarchistů. Mrsknul svojí dlažku do běžícího davu a sám se rozeběhl. NO PAS...víc z hesla již neslyšel. Když se řady srazili, odněkud se vynořil nůž a jako blesk z nebe projel jeho tělem.

Upadl na dlažbu.
Boj za lepší svět byl v prdeli.
Byl už mrtvý, když mu rozšlapali hlavu.

Existencionální drama (emomrdky)

26. července 2011 v 23:19 | Zombák |  Empty words
Lidské sny jsou to, co dělá lidem problémy. Když nebudete mít sny, nebudete mít problémy, protože budete brát prostě jen to, co je. Ale pak budete postrádat lásku, protože láska je nalézání svého snu v lidech, kteří jej nemají.
- Andy Warhol

Nic se mi nechce.
Nikoho nechci vidět.
A přesto potřebuju lidi, potřebuju bejt pořád na cestě, musim se hejbat, nebo sám se sebou zdechnu. Mám pak moc času uvažovat nad tím, že si ten život kurvím skutečně sám a schválně, že mám sklony k duševnímu masochismu, že sem prostě idiot.

Mohl sem už dávno vydat tu knihu, kdybych se jen snažil.
Mohl mi vyjít ten posranej článek v posranym Reflexu. A já to zazdil.
Mohl bych bejt mladej, krásnej a úspěšnej, ale z toho se mi fakt chce blejt.
Mohl jsem bejt s někým a bejt šťastnej a já jsem takovej blbec, že to neudělám.

Miluju cestu, nesnáším cíle. Když něčeho dosáhnu, je mi z toho akorát blbě. Cesty bejvaj trnitý, ale maj smysl, který mizí, když se člověk dostane na jejich konec. Jsem věčně nespokojenej sráč, to je evidentní. Co se dá dělat?

Odloudám se prostě na další noční procházku plnou pouličních lamp a cigaretového kouře.

A v noci vožralý
vijeme na měsíc
ethanolem prochcaný
a pak už nikdy víc.
S cigárem v hubě
usínat naposled
pak oddat se hudbě
a prolomit led...



Like a Rare Old Times

18. července 2011 v 9:56 | Zombák |  Empty words
Nepotřebuji přítele, který kýve na všechno, co řeknu. Můj stín kýve přesněji.
- Plútarchos

Krásnej víkend. S lidmi, kterých si vážím, které mám rád. Oheň, jídlo, lehké popíjení (avšak pouze na chuť), krásná příroda v okolí chaty, Kocába, všeobecnej smích a posranej list od sekačky, kterej sem za dne vyklepával asi čtyřikrát. Absence teplé vody? Nasrat, v Nera to bylo s letošní odstávkou stejné. Jediné, co mi trochu tuhle akci kazilo, byla závěrečná cesta zpátky. Sic bus nebyl tak narvanej, jak jsem se bál, že by mohl bejt, ale všeobjímající vedro mě naprosto vyšťavilo.
Když jsem pak otvíral dveře od bytu, byl jsem trochu zkroušenej tím, že je to už všechno pryč a já jsem zase zpátky a nedostanu se odsud bůhví jak dlouho. Na druhou stranu, byli jsme domluveni s Matějem, že dorazím na Fraju a tak sem se tam kolem osmý dopravil.

Kurvadrát, to bylo jak kdysi! U stolu banda vylitejch mamlasů které dokola zpívaj Kryla a Tři kříže a Batalion a taky Asonanci a Nohavicu...Tekl Morgan a sic sem se držel střízlivosti, tak sem byl šťastnej. Dokonce se vyřešili i nějaký píčoviny a tak to vypadá, že bude Satanus zpátky bez jakkejchkoli problémů a že na starý časy se nezapomíná.

Do našich dýchánků a večerních rájotů se začíná připojovat i Marek. To je skutečnost, která mi dělá radost, na druhou stranu, ještě v tiom neumí moc chodit - v překladu, včera jsme mu zase vypili něco kolem tisícovky. Aneb "Dá si někdo panáka? ZVU!" celej večer a nechápe, jak moc velká píčovina to je. DOcela se divím, že ho to nijak extrémně nesere. Jsem docela zvědavej, jestli skončí jak my (bez větších peněz) a jestli se mu další zážitky budou líbit.

Přeju mu to.

Kachny, jó kachny, jó kachny...

Hlasitý noci, tichý rána

14. července 2011 v 16:40 | Zombák |  Empty words
Mladá generace si i dnes váží stáří. Ovšem jen pokud jde o víno, whisky a nábytek.
- Truman Capote

Miluju spontánní večírky.
Půjdeme pěšky do prdele a vrátíme se zejtra k ránu.
Půjdeme pěšky do Prahy, přespíme v řepkovym poli a ráno sednem na bus.
Jo, to je kurva dobrej plán.
Jen přestane pršet.

Vlastně fakt přestat nechtělo. Seděli jsme pod tím zasranýmj železničním mostem (kterej mám tak rád) tak jak kdysi (jen bohužel bez nástrojů), svírali lahváče a kouřili krabičku velbloudů. A napadalo nás spousta, spousta různejch plánů. Bohužel, téměř všechny krachly, když po dvaceti minutách liják nabral agresivity hurikánu.
Na druhou stranu, je tam to slovíčko téměř.
Vydat se v tomhle počasí pár kiláků pěšky, jen proto, že někomu někdo řekne, že ho prostě chce vidět (ačkoli jsme ani nevěděli, kde dotyčná bydlí) je tak trochu píčovina, tuplem, když maj tři lidi sebou jenom dvoje plátěný boty, jedny sandály, troje kraťasy a tričko a dvě mikiny. Ale plán to byl kurevsky skvělej.
Ačkoli, když bouřka byla přímo nad náma a všechny lampy zhasly, tak jsem měl nahnáno fakt hodně.

Do cíle jsme došli, ale nakonec to dopadlo jako vždycky - Na Tahu. Ale tentokrát jen na rychlý kávě a čaji + povinný cigáro. Nakonec jsme skončili u Matouše se Šimonem, při lahvi Jima a Honzy (Procházky) Chodce. Takže z původního výletu vznikl další večírek s notnou dávkou (tentokráte dobrého) alkoholu.
A ačkoli by cesta byla skvělá...
...tak tohle mělo svý nedocenitelný kouzlo.

A v pondělí do Rakouska.

Zaplaťte za mě
prosimvás kávu
a teď už zmizte
a nechte mě psát.
Vrátím se pozdě,
možná až k ránu,
potom co zlý lidi
už půjdou spát .

Dožít rána je jak déja vu

12. července 2011 v 1:07 | Zombák |  Empty words
Večer věříš. V noci doufáš a ráno? Ráno pláčeš...
- Anonym

Každý ráno je teď stejný. Je úplně jedno kde a s kym se proberu. První myšlenka je vždy na cigaretu. Zapálit, sledovat kouř, sypat na sebe popel a vajgl zahodit. A je mi jedno, jestli se proberu v lese, nebo v bytě. Sere mě, když to nelze praktikovat a sere mě to pak celej den, protože pokud ráno stojí za hovno, tak většinou stojí za hovno i celej den. Dost mě to deprimuje. Ty noci bejvaj skvělý, nebo aspoň fakt příjemný, ať už v lihovém oparu či za střízliva, prostě to teď většinou stojí za to, tak proč se to kurva nechce a nechce zlomit? Fuck it all.

Slibujou mi lepší zejtřky. Docela fajn nabídka na víkend (na kterej se teda i kupodivu těším), snad naděje alespoň na lehkej výdělek a pak ještě jeden víkend...zejtra se navíc vrací Marek. Je mi líto, že mu ta cesta nevyšla. Zítra se na to ožerem.

Třiadvacet stojí. A stát doufejme zas dlouho bude. Ještě to není, co bývalo, ale už je to hratelné. Jsem rád, že jsem tam byl. Noha rozrytá jak z mise v Afghánistánu a ve vlasech mám snad doteď listí, ale byla to sranda. Večer pitka, kytara, lidi...a posranej déšť. A přiznám se, bestiálně jsem v ty dvě ráno zdrhnul do "bezpečí" bytu a nechal tam zbytek.
No...ale měl sem k tomu dobrej důvod, tak aspoň tenhle alibismus si odpustím.

Je noc. Já mám chuť vzít krachli, spacák, kytaru a lahev a jíž hledat štěstí, nebo tak něco.

Jednou mi to kurva vyjde.

I'm Forever Blowing Bubbles

7. července 2011 v 11:42 | Zombák
They fly so high, nearly reach the sky,
Then like my dreams they fade and die.

Pojď na jedno, chvilku posedíme a pak půjdem.
Ok, rád.

Když jsem se potom s mým večerním společníkem motali v půl jedný po Neratovicích, bylo mi vlastně kurva dobře. Měl jsem zas po dlouhý době chuť na pořádnej zkurvenej riot. Na druhou stranu, už v tý hospodě jsem usínal. Nevim, co to je. Poslední dobou mám chvíle, kdybych nejraději převrátil na střechu první auto co vidím, na plot napíchal nemohoucí bábušky, zabil piloty, bestiálně osouložil letušky a odletěl do USA (nebo snad raději do Norska). A pak je to najendou všechno pryč, ze sekundy na sekundu. Vítej, racionální Zombáku, ty druhej se jdi zahrabat. Takhle "náladovej" a impulsivní jsem nikdy nebyl. Cejtím, že by mě tohle mohlo dostat do docela velkejch problémů, ale tak nějak na to seru.

Lidi, který spálili tu základnu v lese, asi zdechnou. A já se nedivím. Spousta lidí si s tím dalo hromadu práce a nechalo k tomu místu připoutanou hromadu vzpomínek. A tihle lidé nechtějí, aby jim vzpomínky shořeli spolu se dřevem. A také nechtějí, aby se opakovalo to, co se stalo nedávno.

No...tak to bylo asi vše. Pár prázdnejch slov bez významu po ránu.

Kde jsou...

6. července 2011 v 16:34 | Zombák |  Empty words
Kde jsou ty ženy co jsem jim sliboval lásku
Kde jsou ty dny když mi dávali na oči pásku
Kde je ten půllitr kterej nebyl vypitej
Kde je ten filuta, v rohu seděl poblitej
Kde že jsou přátelé, snad je jim fajn
Kde že jsem já? O tom nemám šajn.

Je to celý trochu divný. Vlastně je to všechno hodně divný.
Člověk touží po klidu a když se mu ho konečně dostane, tak se snaží hledat cokoli, co by ho z onoho klidu vyvedlo. Nevyletěl jsem ze školy, dokázal jsem tam poslední den dojít po svých (a to i po zásahu drahé Phoebe, která se celý předchozí večer snažila o to, abych to nedokázal ), dal si poslední shishu a všechno mělo být tak nějak...fajn. Bez starostí.

A právě proto to stojí tak strašlivě na piču. Už pár dní sedím, povídám si s lidmi, ale...to je zhruba všechno. Nebýt procházek na cigarety a projížděk se Šimonem, zapomenu,ž e existuje denní světlo. je to zlo, když vás nic kromě cigár prostě nenutí vystrčit čumák z bytu, ve kterym je takovej klid...ale už i Tommy Lee kdysi řekl "Mlčení (Ticho) znamená Smrt". A fakt je mi jak kdybych umíral. Čili docela blbě.

No, snad se to po další láhvy zlepší. Jako ostatně vždycky všechno.

New End

6. července 2011 v 14:24 | Zombák |  Empty words

Pokus číslo dvě, provizorní řešení

Tak jo, o tom, že padnul Satanus ví víc lidí, než ho kdy v reálu vidělo. Což neznamená, že padnul definitivně. Satanus jako takový totiž úplně padnout nenechám nikdy. Jenže je teď pár časových a organizačních problémů a mé sračky tlačí na má ústa jako na řitní svěrač (ostatně, ty dva otvory se zas tolik neliší - přes obojí lze proniknout penisem a obojím lze vylučovat) . Tudíž jsem se rozhodl řešit vše provizorně. Vzhled je na hovno, pozadí je na hovno (vskutku, k čemu jinému by ta prdel byla), záhlaví je na hovno, rubriky jsou na hovno a články budou o tom, o čem byly na Satanusu - tudíž o kráse, poesii a hlavně o hovnech.

Takže, pokud sem zas někdo zcela náhodou zabloudí, zkuste se nezaleknout, komentáře cenzurované nejsou a pokud jste úchylové, tak se vám to možná bude trochu líbit. Vy Sráči.