Večer věříš. V noci doufáš a ráno? Ráno pláčeš...
- Anonym
Každý ráno je teď stejný. Je úplně jedno kde a s kym se proberu. První myšlenka je vždy na cigaretu. Zapálit, sledovat kouř, sypat na sebe popel a vajgl zahodit. A je mi jedno, jestli se proberu v lese, nebo v bytě. Sere mě, když to nelze praktikovat a sere mě to pak celej den, protože pokud ráno stojí za hovno, tak většinou stojí za hovno i celej den. Dost mě to deprimuje. Ty noci bejvaj skvělý, nebo aspoň fakt příjemný, ať už v lihovém oparu či za střízliva, prostě to teď většinou stojí za to, tak proč se to kurva nechce a nechce zlomit? Fuck it all.
Slibujou mi lepší zejtřky. Docela fajn nabídka na víkend (na kterej se teda i kupodivu těším), snad naděje alespoň na lehkej výdělek a pak ještě jeden víkend...zejtra se navíc vrací Marek. Je mi líto, že mu ta cesta nevyšla. Zítra se na to ožerem.
Třiadvacet stojí. A stát doufejme zas dlouho bude. Ještě to není, co bývalo, ale už je to hratelné. Jsem rád, že jsem tam byl. Noha rozrytá jak z mise v Afghánistánu a ve vlasech mám snad doteď listí, ale byla to sranda. Večer pitka, kytara, lidi...a posranej déšť. A přiznám se, bestiálně jsem v ty dvě ráno zdrhnul do "bezpečí" bytu a nechal tam zbytek.
No...ale měl sem k tomu dobrej důvod, tak aspoň tenhle alibismus si odpustím.
Je noc. Já mám chuť vzít krachli, spacák, kytaru a lahev a jíž hledat štěstí, nebo tak něco.
Jednou mi to kurva vyjde.
Nebo spíš ne, jak chceš najít něco co neexistuje?
BTW: Oproti večerům a nocím jsou rána vskutku strašná....jediná vyjímka je Černobor, kde se mi i stává dobře