Lidské sny jsou to, co dělá lidem problémy. Když nebudete mít sny, nebudete mít problémy, protože budete brát prostě jen to, co je. Ale pak budete postrádat lásku, protože láska je nalézání svého snu v lidech, kteří jej nemají.
- Andy Warhol
Nic se mi nechce.
Nikoho nechci vidět.
A přesto potřebuju lidi, potřebuju bejt pořád na cestě, musim se hejbat, nebo sám se sebou zdechnu. Mám pak moc času uvažovat nad tím, že si ten život kurvím skutečně sám a schválně, že mám sklony k duševnímu masochismu, že sem prostě idiot.
Mohl sem už dávno vydat tu knihu, kdybych se jen snažil.
Mohl mi vyjít ten posranej článek v posranym Reflexu. A já to zazdil.
Mohl bych bejt mladej, krásnej a úspěšnej, ale z toho se mi fakt chce blejt.
Mohl jsem bejt s někým a bejt šťastnej a já jsem takovej blbec, že to neudělám.
Miluju cestu, nesnáším cíle. Když něčeho dosáhnu, je mi z toho akorát blbě. Cesty bejvaj trnitý, ale maj smysl, který mizí, když se člověk dostane na jejich konec. Jsem věčně nespokojenej sráč, to je evidentní. Co se dá dělat?
Odloudám se prostě na další noční procházku plnou pouličních lamp a cigaretového kouře.
A v noci vožralý
vijeme na měsíc
ethanolem prochcaný
a pak už nikdy víc.
S cigárem v hubě
usínat naposled
pak oddat se hudbě
a prolomit led...
Asi to bude znít divně, ale líbí se mi, jak je to napsaný. Je to pravda, no. Když člověk dojde k cíli tak zmizí smysl cesty. Ale v tom je podle mýho to kouzlo.
A nejjednodušší asi bude si hned v cíli vytičit novou cestu, non?