Mladá generace si i dnes váží stáří. Ovšem jen pokud jde o víno, whisky a nábytek.
- Truman Capote
Miluju spontánní večírky.
Půjdeme pěšky do prdele a vrátíme se zejtra k ránu.
Půjdeme pěšky do Prahy, přespíme v řepkovym poli a ráno sednem na bus.
Jo, to je kurva dobrej plán.
Jen přestane pršet.
Vlastně fakt přestat nechtělo. Seděli jsme pod tím zasranýmj železničním mostem (kterej mám tak rád) tak jak kdysi (jen bohužel bez nástrojů), svírali lahváče a kouřili krabičku velbloudů. A napadalo nás spousta, spousta různejch plánů. Bohužel, téměř všechny krachly, když po dvaceti minutách liják nabral agresivity hurikánu.
Na druhou stranu, je tam to slovíčko téměř.
Vydat se v tomhle počasí pár kiláků pěšky, jen proto, že někomu někdo řekne, že ho prostě chce vidět (ačkoli jsme ani nevěděli, kde dotyčná bydlí) je tak trochu píčovina, tuplem, když maj tři lidi sebou jenom dvoje plátěný boty, jedny sandály, troje kraťasy a tričko a dvě mikiny. Ale plán to byl kurevsky skvělej.
Ačkoli, když bouřka byla přímo nad náma a všechny lampy zhasly, tak jsem měl nahnáno fakt hodně.
Do cíle jsme došli, ale nakonec to dopadlo jako vždycky - Na Tahu. Ale tentokrát jen na rychlý kávě a čaji + povinný cigáro. Nakonec jsme skončili u Matouše se Šimonem, při lahvi Jima a Honzy (Procházky) Chodce. Takže z původního výletu vznikl další večírek s notnou dávkou (tentokráte dobrého) alkoholu.
A ačkoli by cesta byla skvělá...
...tak tohle mělo svý nedocenitelný kouzlo.
A v pondělí do Rakouska.
Zaplaťte za mě
prosimvás kávu
a teď už zmizte
a nechte mě psát.
Vrátím se pozdě,
možná až k ránu,
potom co zlý lidi
už půjdou spát .
Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?