Tlačilo se kolem něj spousta lidí. Začal být trochu nervózní. Měl sem vůbec chodit? Proč tu je? Úvahy o životě mu na chvíli vstoupily do popředí mysli. Jaký má tohle všechno smysl? A co se dnes stane?
Byl tam, protože chtěl lepší svět, protože chtěl ukázat, v co věří. Když už policie nedělá nic, tak on a ostatní budou. Bylo jich tam kurva skoro tisíc! Dokážou to.
"Hej, chlape, jsi v pohodě?"
Jo, jasný, odpovídá a utahuje si palestinu obmotanou kolem obličeje.
"Chlape, co tu vlastně děláš? Máš doma holku. Víš, že tě miluje. Tak co tady sakra děláš?"
Teprve teď si uvědomil, že ten hlas vychází zevnitř jeho hlavy, ne z ruchu kolem. Ach né, teď né, né debilní dialogy se svym vlastnim vědomím! Jsem tady proto, abych bojoval za to, v co věřim!
"Má o tebe strach...a ty to dobře víš."
Taky má důvod. Asi to bude docela drsný. Ale co. Honza Kučera to taky schytal, aniž by byl tam, kde teď já. Bezpečí už není nikde. Chci se tohohle všeho zbavit. Chci lepší svět pro sebe i pro ní. Chci svět, kde nedostanem od těch sviní za to, že máme dlouhý vlasy a v zubech brko. Chci svět, ve kterym se nebudu msuet bát toho, že se na trůn dostane psychopat s patkou a knírkem a zavře mě do koncentráku. Chci kurva svět, ve kterym se nebudu muset bát, že dostaneš přes obličej baseballovou pálkou jen proto, že jsi šla s anarchistou za ruku, moje drahá...
Vzpamatoval se. Svědomí se odloudilo do svých podivných zákoutí mozku. Stál vepředu. Jako jeden z prvních. V ruce dlažební kostka...
NO PASARAN! NO PASARAN! NO, NO, NO PASARAN!
Holohlavci se vynořili zpoza rohu a téměř okamžitě se rozeběhli proti řadě anarchistů. Mrsknul svojí dlažku do běžícího davu a sám se rozeběhl. NO PAS...víc z hesla již neslyšel. Když se řady srazili, odněkud se vynořil nůž a jako blesk z nebe projel jeho tělem.
Upadl na dlažbu.
Boj za lepší svět byl v prdeli.
Byl už mrtvý, když mu rozšlapali hlavu.
Byl tam, protože chtěl lepší svět, protože chtěl ukázat, v co věří. Když už policie nedělá nic, tak on a ostatní budou. Bylo jich tam kurva skoro tisíc! Dokážou to.
"Hej, chlape, jsi v pohodě?"
Jo, jasný, odpovídá a utahuje si palestinu obmotanou kolem obličeje.
"Chlape, co tu vlastně děláš? Máš doma holku. Víš, že tě miluje. Tak co tady sakra děláš?"
Teprve teď si uvědomil, že ten hlas vychází zevnitř jeho hlavy, ne z ruchu kolem. Ach né, teď né, né debilní dialogy se svym vlastnim vědomím! Jsem tady proto, abych bojoval za to, v co věřim!
"Má o tebe strach...a ty to dobře víš."
Taky má důvod. Asi to bude docela drsný. Ale co. Honza Kučera to taky schytal, aniž by byl tam, kde teď já. Bezpečí už není nikde. Chci se tohohle všeho zbavit. Chci lepší svět pro sebe i pro ní. Chci svět, kde nedostanem od těch sviní za to, že máme dlouhý vlasy a v zubech brko. Chci svět, ve kterym se nebudu msuet bát toho, že se na trůn dostane psychopat s patkou a knírkem a zavře mě do koncentráku. Chci kurva svět, ve kterym se nebudu muset bát, že dostaneš přes obličej baseballovou pálkou jen proto, že jsi šla s anarchistou za ruku, moje drahá...
Vzpamatoval se. Svědomí se odloudilo do svých podivných zákoutí mozku. Stál vepředu. Jako jeden z prvních. V ruce dlažební kostka...
NO PASARAN! NO PASARAN! NO, NO, NO PASARAN!
Holohlavci se vynořili zpoza rohu a téměř okamžitě se rozeběhli proti řadě anarchistů. Mrsknul svojí dlažku do běžícího davu a sám se rozeběhl. NO PAS...víc z hesla již neslyšel. Když se řady srazili, odněkud se vynořil nůž a jako blesk z nebe projel jeho tělem.
Upadl na dlažbu.
Boj za lepší svět byl v prdeli.
Byl už mrtvý, když mu rozšlapali hlavu.
A tak skončil ten člověk, co chtěl lepší svět...