Většinou lidé věří, že uspokojivá budoucnost vyžaduje návrat k zidealizované minulosti, jaká skutečně neexistovala.
- Frank Patrick Herbert
Krušné dva týdny detoxu za mnou. Zase zpátky v pokoji s černou stěnou, oběšencem, zdí nářků a Kateřinou Horowitzovou. A je to tu sakra prázdný.
Černobor byl prostě perfektní. Pár novejch hráčů, další celkem fajn pokračování příběhu, pár nově udělanejch (bravurně udělanejch) herních mechanismů, lehký ztížení oproti předešlejm ročníkům a jako bonus fungl nová lokalita. Eustach nebyl vůbec špatná volba. Tábor kdesi v prdeli v lese, kde kolem do kola není ale vůbec nic. Žádný krámky, nic, takže jsme tentokrát nežebrali vo propuštění na benzinu. Ono to vlastně ani nebylo moc třeba, protože jsme neměli potřebu se dožrávat sladkejma srágorama - tento rok byli totiž noví i kuchaři a to byly sakra frajeři. Bylo vidět, že je chlap v kuchyni. Bylo nějaké jídlo bez masa? Ne? Skvěle.
Bál se se. Sakra jsem se bál toho, jak to dopadne. Jestli zase nevyplují na povrch starý rány a nedořešené záležitosti. No...myslím, že teď už je vše jasné. Měl jsem proč se bát, ale dokázal jsem si v sobě po dlouhý době udělat jasno. Už zas vim, co chci a co (kdo) mi za to sakra stojí. Mohl sem se vrátit s úsměvem.
No...a tyhle sračky píšu jen proto,a by bylo vidět, že jsem jako kurva zpátky a že vás teď zas budu zahlcovat. Hehehehehehehé.
Líbí se mi tvůj styl psaní ;) Příjde mi ,že většina lidí včetně mě píšou nezajímavě..Jen málokdo umí nezajímavé věci podat zájímavě :)