Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Září 2011

Show must go on

25. září 2011 v 18:03 | Zombák |  Empty words
Trestáme děti, když lžou, ale hrozně je mlátíme, když řeknou pravdu v nepravý čas.- Oldřich Fišer



Tak jo. Nechápu, cos e to poslední dobou děje. Škola je zpátky, ale pro mě pořád, jako by neexistovala. Neřeším jí, svým způsobem ji tiše ignoruji a to i ve chvíli, kdy zasednu do lavice jako správné dítko a v uších zní jen monotónní hlas profesorky, která žbleptá cosi o krvi. Už sem stihnul ztratit polovinu skript, který prej budu strašně moc potřebovat k matuře, dokázal jsem se zaplést do matiky tak, že vůbec nevím, o čem se v ní bavíme, zvládnul jsem už i poprvý zatáhnout + dostat první nedostatečnou, vesele kašlat na domácí přípravu a věci, který bych měl mít...no jo, no jo, je to prostě kureva na hovno a já zas budu brečet, že nic nezvládám, a že na to seru.

Na druhou stranu, můj alkolife se furt má celkem dobře a ačkoli si spolužačky stěžujou, že nic nestíhaj, já to říct nemůžu. VEčerní brouzdání po všech možnejch i nemožnejch končinách mi prostě před několika měsíci učarovalo natolik, že to nehodlám měnit ani kvůli tý psoraný škole. A nikdo by neřekl, kolik se dá najít souputníků.

Včera se mi opět neyvplatilo pokoušet se rozvíjet. Při nacvičování dialogů z Maškarády, Krvavý svatby a Zkrocení zlé ženy mi nějakou přičmoudlej mamrd šlohnul mobil. Doufám, že on i celá jeho rodina chcípne na syfl. Nebejt týhle smutný události, bylo by to fajn. To divadlo mě fakt chytá a skutečně mám nějakou vůli v tomto směru pokračovat, vidím v tom budoucnost. Svojí. Ostatně, jak kdysi pravila Hypnožába: Vole, přihlásíme se na DAMU, aby sme nemuseli kupovat drogy, protože budem slavný a lidi nám budou nosti drogy sami. Což je kurva skvělej a hrozně pravděpodobnej plán. Jako vůbec celý to, že se tam přihlásíme...nebo že by nás tam vzali. Ale co. I my socky musíme mít nějaký ty ideály.

Knížka je pořád na mrtvym bodě. Cash není (ty jo, Johnny, ty tady s náma seš, to jen prachy nejsou), čas není, práce pořádně není, dluhů je moc...a tak sedávám se svou drahou na balkóně, pijem, kouříme cigára, (na) který berem nevimkde a smějem se tomu za společnosti písmen, které tvoří poesii Jima Mo(u)risona, a smějem se tomu. Dyť tyhle věci sou tak pomíjivý.

No...a to je asi tak všechno. Kdo čekal nějakej převratnej objev či prozření, tak má smůlu.

Což mi připomíná, že jsem ztratil svojí povídku, která se mi i líbila...kurva!

Čím bych chtěl být?

9. září 2011 v 23:40 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Chtěl bych být dítětem v kočárku
moci drobit si na triko
a bezelstně srát do plínek.
Pak dát se do párku
s holčičkou Marykou
a tou nejkrásnější z maminek.

Chtěl bych býti němou tváří
bych nemohl kázat
a protivit se tolik.
Na dvorku honil bych se v září
a mý vodítko uvázat
na dřevěnej kolík.

Chtěl bych být hluchým
neslyšel bych zloby
a nebylo by smutku
Avšak nejsem ani slaboduchým
jsem pod tlakem doby
a páchám špatných skutků.

Chtěl bych být mrtvým



Drunk Punk

4. září 2011 v 21:53 | Zombák |  Empty words
"Vy studujete DAMU? Vypadáte jako umělec."
- Neznámá žena z práce


Tak jo. To, čeho se obávali snad všichni školou povinní, opět nastalo. Hooray. Jako tradičně jsem málem omdlel, když jsem viděl svůj rozvrh, dozvěděl se, kolik mě co bude stát a k tomu všemu mi došly cigára. Další školní rok je tady a já uvažuji nad tím, že si kurva hodím. Ale co. Bude to zase sranda a pokud letos nepropadnu (jako že je to dost naivní myšlenka), tak matura půjde levou zadní. Nebo si to alespoň celou dobu nalhávám.

Řekl jsem si,ž e první září nebudu nějak moc slavit. Že prostě skočím do Hany na jedno tradiční, že to nebudu přehánět, že se pak stavím u Mary na whisky a k večeru se vypravíme na koncert, kde trošku zablbnem a pojedem k ránu naspat alespoň pár minut. No...když jsem byl u čtvrtýho piva a začínal jsem panákovat (v pravé poledne), jsem začínal tušit, že mi za ten den spousta předsevzetí nevyjde. Kurva, Tequila po tak dlouhý době (a Olmeca, žádná Sierra, hehe) fakt bodla.

ODpoledne ve znamení kocoviny a pak výlet do Vopice. Fakt jsem si říkal, že bude supr, až uvidim malomocnost, že takovejch možností už moc není a kdesi cosi...ale ačkoli jsem byl ve výborný společnosti Hanky, Marianne a Hipíka, tak
jsem si to prostě nedokázal užít. Nakonec to nebyl tak komorní koncert jak jsem doufal, přesně ti lidé, které jsem nechtěl potkat, tam byli. Já nevim...je fakt punk to, že se člověk bestiálně vymocní před klubem (ať už proto, že prostě nemá na vlezný, nebo proto, že je to kchůl)? Nikdy sem se neprohlašoval za punkáče, takže tomu asi tak nerozumim, ale tohle mi prostě nepřijde tak nějak alright. Asi tomu nerozumím.

Celej večer jsem byl jaksi kyselý, z čehož mě vyléčilo až setkání čtvrtého druhu, kdy po mně zřejmě chtěl skočit jistý bývalý amant Mary. Klučina to byl zmrdovitý, arogantní a zatraceně zábavný (skutečně mi tu náladu zvednul) a tak bych mu rád poděkoval, čuráčkovi. :-). Potom jsme se rozhodli, že je taktické vyklidit pole a jeli jsme do hajzlu.

A pak...pak škola a chodit do práce a pít hradní svíci a toulat se a psát po pdochodech a hovna a já se bojim, že za chvilku dostanu deprese z posraný školy, protože na ní zas budu srát a zas to budu strašně kurvit a kdesi cosi a budu mít problémy, na druhou stranu, bez toho by to nebyla prdel.

Jo a taky si uvědomuju, že to moje stěhování bude celkem náročný...hahahahá, kdepak je ten únor?

Drunk Punk