Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Říjen 2011

Kdybych se zmizel

31. října 2011 v 23:37 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Má milá matko již nemám dost píle
pomalu blíží se poslední chvíle
Chtěl jsem ti v tu chvíli poslední honem
říct mám tě rád a taky "Sbohem".

Můj milý otče už nemám co říct
co jsem chtěl křičel jsem vždy z plných plic
Tys mi byl oporou tys mi byl vzorem
ač jsem tě mnohokrát potrápil svým vzdorem.

Babičko dědečku strýčkové tetičky
pomalu podupal jsem vaší péče šatičky
Také vám já bych chtěl děkovat
ale musím pryč ač nejdu meldovat.

Má milá s tebou se loučím nejhůře
Chtěla bys se mnou, však sama nemůžeš
Tys se mnou sdílela společné vzpomínky
s tebou jsem do písku vyskládal kamínky...

Tak se tu mějte a já půjdu v hospodu
tam na mě čekají kumpáni od stolu
Tihle ti uctí mě pivem a cigárem...
a pak mou mrtvolu najdou. Až nad ránem.

Pod stolem.
LoŇský psycho

Under Ground

27. října 2011 v 18:02 | Zombák |  Empty words
"Dokážeš si představit něco lepšího než je tahle chvíle?"
"Asi jen kdyby nechcalo."



Stromy kolem byly většinou posraný jehličnany a pršelo relativně nehezky. Na pivo nebylo ( a vysávat Matouše v hospodě je už fakt hnusný) a tak sme seděli v "lesíku" na mym kabátu, cucali ve třech lahev Frankovky, kouřili a poslouchali reprodukovanou hudbu.
Potom, co sem zavolal Mary a bylo mi sděleno, že Matouše musím udržet v Nera, že ho chce nutně jakožto bratra v bluesu vidět, zrodil se plán vysquattovat Matoušovi sklepní zkušebnu (v domě jeho rodiny) a vypít jeho zásoby whisky. No...a tak namísto klidného večera přišel alkoholickej večírek. Jim Beam, modrá sračka, Maestro Kozel a podobný srandy. Jediná škoda byla, že vevnitř se nemůže kouřit - pozorovat Matouše, který je pro své rodiče nekuřák a zapaloval si před garáží. Jenže mezi tím jeho otec startoval auto a jel pro Šimona...no prostě prdel.
Whisky, všichni zpití, pár dramat, nějaký to VKVčko.
MAtěj byl neuvěitelně dojemnej a furt vyprávěl o tom, jak nás má všechny rád, mi byli nachcaný jak děla a tak se to asi fakt docela dobře poslouchalo, do toho Kryl a Blues a Dreadnoughts a cosi, navrátivší se Šimon a jeho hra na kytaru, prázdné prohlášení "Já vlastně vůbec neumim hrát..." a tak dále.

Trocha moc ožralství, jemná výměna názorů, změna prostředí ze zkušebny do ložnice, cigáro a božskej klid na balkóně a ten výhled...jen by mě zajímalo, co sem sakra duělal s vajglama, protože vim, že sem je nezahazopval ani na zahradu domu, ani k sousedům. Inu, tuhle záhadu zřejmě vyřeší nějakým nepříjemným způsobem majitel domu a já od toho budu msset být velmi daleko :-).

Ráno. Lehká kocovina, zaspalej Matěj (velmi čerstvej), Matouš s ohromnym množstvim zbytkáče, Šimon, který jako vždycky vypadal, že večer nic nebylo a Mary odmítající vstát z postele. Následně přesun ke mně do hradu, snídaně, "Prostřeno!" a vůbec další takový hovna.

Tak zas někdy.

"Víte, já tuhle whisky dostal od dědy a vůbec jí nechci pít...dáte si?"

Drummer

Ještě je čas

17. října 2011 v 20:52 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Ještě je čas
ještě se nemhouří oči
ještě je čas
ještě blázen si skočí
ještě je čas
rozdávat a dostávat rány
ještě je čas
vyházet z voken pány

Ještě je čas
usnout na dlouhou chvíli
ještě je čas
pověsit se mezi netopýry
ještě je čas
smát se s kamarády
ještě je čas
strojit se do parády

Ještě je čas
na to sklopit zrak
ještě je čas
než přiletí Šmak
ještě je čas
bejt jak malý děcko
ještě je čas
pochopit svět...a všecko.
Čas

Rajčata za jedenáct devadesát

16. října 2011 v 21:56 | Zombák |  Empty words
"Myslím, že tahle chata bude alkoholičtější, než ta minulá..."
- Miya

V pátek sem seděl v tý posraný lavici jak na trní. Vypadnout z ústavu, políbit slečnu a rychle jet někam na Chodov, kde mě má s dalšíma vyzvednout Jiří. Přišel jsem včas (protože mi Miya záměrně řekla, že sraz je o čtvrt hodiny dřív), snesl Miye dolů společnej proviant, ubalil cigáro, v tu chvíli byl na místě Robert, dorazil Jiří s Lídou, tak jsme všechno naložili a jeli sme.

Bloudění na dálnici, rok prošlej krabicák, moje stoupající hladinka, dojezd na místo, vyzvednutí Ann, nákup chlastu, posmívání se rednex a nějakejm malejm píčám na lavičce naproti Lídlu, dorážka na místo a rozbalení vína. A houmlesáka, čerta...peklo. Jak sem začal pít už po cestě a zboural sem se nějak brzo, vytuhnul sem vesele někde u lidí, u kterejch sem asi neměl, ale co, ráno to bylo v pohodě.

Vstal sem asi v osm...a začal kropit. Bylo skvělý sedět a koukat na probouzející se krajinu, mít u pasu mačetu, pít kafe s rumem a víno a hrozně moc kouřit. Postuopně se přidávali i ostatní a Jiří začal dorovnávat krok. K večeru sme rozdělávali oheň a byli jsme, myslím, docela příjemně na sračky. Večer předtím dorazil i zbytek a bylo veselo. Oheň, grilovačka, Kryl, alkopunks. Moc z toho večera si nepamatuju...KRyl, vnitřek domu, Jiřího a Verčina debata na téma "Rajčata za jedenáct devadesát bych fakt nežral a jo, věřim v Boha.", moje vyřvávání čehokoli, co hrálo, depresívní Miya, moje spálená občanka, ohňostroj, věci, rozbitá placatka, koště, odcházející Robert a Ann, pobíhající Miya hledající místo ke spánku, drápání se na palandu, tma.

Ranní probrání se, znova usnutí, probuzení telefonátem od otce, střízlivění, trubadúr (sorry, Jiří), úklid, cesta domů, nasrání a Medojed dovážející mi Van Nelle (velký díky mu...)

Achievments unlocked:
Občanka jenž zahořela pro víru a ožralost
21 hodin chlastání v kuse
5 hodin vyřvávání Kryla v kuse
Trubadúr

Avantgarde is not dead

2. října 2011 v 21:26 | Zombák |  Empty words
"Slečno, já vám ukážu Rumburaka!"
- Dante
15:37 sraz na Vyšehradě u metra. Oblečenej jak kokot zdravím jakýhosi metaláka kterej se představil jako Zelda s tím, že taktéž čeká na Danteho. Tři minuty před srazem, kterej měl bejt ve čtyři doráží Dante, o dvacet minut později parta dalších asi čtyři lidí. Who cares, jde se. Do večerky nakoupit chlast (poor Zombák with his Cheatau de Box) a zasednout někde do parku. Nakonec vítězí Zeldův návrh zůstat u Rotundy. A tady začíná všechno včerejší šílenství.

PRvní flaška se tříštila o půlhodiny později. Nabalovali se lidi a ze začátku z klidného posezení se začal stávat pěknej bordel. Dorazili dokonce i čtyři lidi z Černoboru, což mě upřímně potěšilo a překvapilo. Ačkoli jsem kromě nich znal tak dva lidi, nějak moc mě to nesralo. Ještě za světla vznikly krásný scény, jako pokus o Danteho znásilnění, Mortal Kombat a tak dále, pilo se z boty a dílo bylo dokonaný, když k nám přijel lehce autistický vozíčkář, kterej se jmenoval, pokud se nepletu, Jirka. Bylo fakt kouzelný, že se někdo takovej odváží k houfu ksindlů s chlastem, ale proč ne. Neobtěžoval, neurážel.

Vzhledem ke světlu, nervozitě okolních obyvatel, míře hlasitosti a hladině chlastu v krvi bylo rozhodnuto, že velká část skupiny se odebéře do Pedra, což byla hospůdka, kterou jsem viděl poprvý a byl sem celkem příjemně překvapenej. CEsta tam ale byla docela pekelná - ono, když člověk zapíjí slivovici whiskou, whisky vínem, víno jinym vínem, jiný víno Batidou a Batidu krabicákem (cituji Danteho), tak dopadne zle a zrovna právě Dante toho byl geniálním příapdem. Cestou z kopce z Vyšehradu ještě mohl chodit. JEstli to bylo ku prospěchu/neprospěchu věci si nejsem úplně jistej, ale každopádně sme ho nemuseli táhnout.
Vyřvávání HEavyMetal odnesl jeden koš (zřejmě proto, že byl napůl vyvrácenej a neřval heavy metal), tudíž se přemístil o dobrý pět metrů dál ze svého původního stanoviště a z polohy svislé do polohy horizontální.
Náběh na tramvaj, jedna zastávka, přestup, další rozmrdaná flaška, tramvaj.
Tedy se staly ty věci, který by nikdo nečekal - například že když úplně vylitej Dante začne tahat úplně normální slečnu do baru, tak se zvedne a půjde. No, byl to plus.
Následně proběhl v Pedru cosi jako tanec u tyče, ale kromě slečen to zřejmě nikdo moc nevnímal.

Přechod do Erroru.

Po cestě nachcáno v jednom z těch květináčů před restauracema, jak tam jsou ty rádoby nóbl píčoviny, nalezena poškozená výloha, vyřvávání heavy metalu, v metru menší intermezzo s policií a poté královská scéna, kterou nebudu spoilovat, neb existuje video, který později hodlám dodat.

Pak Error, tuhej Dante, rozhovor s Vikingem, následně přesun k Zeldovi a Áje spolu s Dantem a Kristýnou...

Byl to pekelnej večírek. Ájo, Zeldo, díky za možnost někde přespat a lidi...díky, že ste dorazili. Byla to prdel.