Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Listopad 2011

How many roads

21. listopadu 2011 v 22:10 | Zombák |  Empty words
...must a man walk down
Before you call him a man?

Jsem na cestě, na cestě do pekel, highway to hell vole, osobní cider road, měšťácký "On the road" od feťáka Kerouaca. A ten by se asi posral, kdyby mě teď slyšel.
Předem upozorňuju - ne, nezačal jsem brát drogy.
Jen sou na mě zase doma všichni nasraný, zase sem pil na jiný a navíc jsem byl možná trochu moc laxní vůči problémům lidí kolem mě. A zas nám to všem prošlo bez větších následků. Ten svět je nespravedlivej, co?


Od začátku.

Středeční večer, Hany Bany. Piju druhý pivo, nechávám se zlákat ještě na malý a hurá za MArianne. A přišlo přesně to, v co jsem doufal. Až do pátku válení, mazlení, vášeň v podání dvou dekadentních kariaktur, no prostě krása, pohoda, jazz, rádobyromantika.

Páteční smutný návrat domů, odmítnutí privátu u Marka a plánování úklidu na následující den. NAvíc jsem byl K. pozván na dramatizování jistého románu spolu s Terezou a Hipíkem, tak jsem si narval budíka už na devátou. Úklid, umytí okna, dlouhé a rozrušené čekání a následně odjezd. Čekal jsem, že budeme zevlit kdesi v Praze avšak byli jsme zavezeni do jakési hrozivé krutoprdele, která však působila velice sympaticky. Věděl jsem, že ten den už se domů jen tak nedostanu a že se mi ani nechce a tak jsem s tímto faktem seznámil svojí matku.

Neměla radost. Skutečně neměla radost. Vlastně se mnou od té doby prohodila tak tři věty. No, možná je to plus.

U K. se mezitím otevřelo víno, hipík tvrdil, že i když to tak vypadá, tak že se nezadusí, Terka mě prudila s koulema a svorně jsme vymýšleli, jak vytvořit scénář. No a kupodivu se i něco málo podařil ovytvořit a myslím,ž e by to mohl bejt fajn a kloudnej start. Uvidíme.

Vlastně ani nevím, jak klidná tvořivost přešla v neklidnej večírek. Tuším, že se to zkurvilo u třetí či čtvrté lahve vína. Zkurvilo? Hovno! Nejdřív práce a potom neúměrně rozsáhlejší večírek tak jak to má přesně bejt! A tohle BYL večírek. Čás skříně letěla z vokna, hipík nablil přes balkon na pozemek sousedů, usínal mezi dveřma na balkon (neb už fakt blbě dejchal, ale průser měl teprve přijít), já si rozřezával ruku (spíš jsem se poškrábal, ten nůž byl FAKT tupej), pogovali jsme na Gogolláky, Russkaju, já všechny mučil avantgardou a pak přišel na scénu i pan Kryl (jako již tradičně).

Z vedlejší hromady peřin se vynořila ruka a budila mě. Sípavej hlas mi říkal zavolej záchranku.

Hipík nemohl dejchat.

A já ho poslal do prdele.

Abych pravdu řekl, trochu se za to teď stydím. Možná bych nebyl tak v klidu kdybych nebyl tak nachcanej, nebo kdyby se mi to taky jednou nestalo...ale co, prostě jsems e měl chovat jinak. Nevadí, snad příště, vole.

Nakonec se se smíchem vypravil na bus a po cestě domů že si skočí na pohotovost. No, co povídal, tak dostal kapačku, nějakej inhalátor, se kterym se daly dělat kolečka a taky slintal nad nějakou extra sexy doktorkou. Tak vlastně nedopadl tak zle.

Inu, já se dostal domů...
...ticho, tma, zima a navíc je zejtra úterý. Možná mě uvidíte na Schole Pragensis.

Russian Roullette

14. listopadu 2011 v 21:04 | Zombák |  Empty words
Dlouho jsem tu nebyl. Rovnal si v hlavě některý věci, chlemtal a pořád dokola. Vlastně si uvědomuju, že poslední dobou nedělám nic jinýho, což mě trochu děsí.



"Alkoholismus mi zřejmě čím dál zřetelněji klepe na dveře."
"Možná bys s tim měl něco dělat."
"To jistě! Otevřu mu."



Pátek, návštěva u drahé, následný přesun před Blanici, kde jsem zastihnul oslavence z ansáblem z Holanďana při generálce jejich překalebního vystoupení. Chvilka čekání, následná performance, moc se mi to líbilo, nápad s rotopedama byl výbornej, rekapitulace slavnejch mrtvol taky a vůbec konec s pamětní deskou "11.11.1989" a svíčkama. Následovalo chlastání. Sic jsem byl bez peněz, tak jsem se náhodně zase nějak chytnul a nějak se ke mně dostalo dost chlastu. Takže jsem začal být velice solidně na mol. DKyž mi pak Jiří řekl, že přespáváme v jeho autě (-4°C, oh yes!), tak jsem za to byl fakt rád, protože střízlivej bych se asi zděsil.

Pak sme táhli s Filipem na benzinu pro cigára a když jsme jedno kouřili v leže pna trávníku poblíž pumpy, usnul jsem. Po něpatrné chvilce mě Filip vzbudil a já od tý doby uvažuju nad tím, že kdybych tam byl sám (ano, s oblibou takhle vypitej někde lehávám a kouřim), tak sem dost dobře možná do rána mrtvej. Nějak moc mě to nesere, což je na tom všem asi nejdivnější. Následně jsem byl pohoštěn jakýmsi burgrem, z Blanice byl vyhnán lid, Jiří se přesunul do auta a já byl pozván do jistého nonstopu a následného přespání u Otty.

Akce neskončila. V osm ráno jsem se na mrdky zjevil u Otty a po prvním panáku whisky mi volal Jiří, že jedem na RatCap. Tak jsem se rozloučil s ottou a vidinou aspoň trochy spánku a vydal se za Jiřím na Opatov. Tam už na mě čekal Dave, řídící Filip a Jiří, kterej mě přivítal lahváčem a jelo se dál. Takže ani v autě slastný spánek nečekal. Vlastně jsem se dostal do postele až ve dvanáct v noci v sobotu po další půlce lahve vína a troše houby a hlavně po celym dnu lítání v lese. A bylo to fajn. Klasika, Galaxy Trucker, Mordheim, WarHammery a podobné legrácky. Staří známí a sranda. Jen Jiří celej den prospal. Druhej den se dohrálo, byl sem i relativně vyspanej, rozloučil jsems e s lidmi, dojel s Drakem do Nera no...a pondělní návrat do reality. Tyhle návraty bolej čím dál víc a chci kurva zdrhnout.

Dneska večer mi matka řekla, že dva z jejích známých z mládí umíraj na rakovinu. Byli to lidé střídmí, často prakticky abstinenti, nekuřáci.

Kdy mě to čeká?