Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Březen 2012

Bokononismus

18. března 2012 v 21:01 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Bokonone šprýmaři
mám tu pro tebe dárek
tvoje tvoje zlatá loďka vyplula
a tak to muselo přijít.
Mám tu pro tebe pár atomů vody
v tuhém skupenství.
Doktor Hoenikker jí říkal
led typu devět.
Je sladší než kyanid
už jen proto
že s ní můžeš zničit
největší ze lží.
Svět.

Směj se,
Bokonone,
dnes už oba víme
že jsi měl pravdu
skrze všechny lži.

A já se směji také.




Věnováno jedné z nejděsivějších knih, ketrou jsem kdy vlastnil.

Malému Princi

15. března 2012 v 9:31 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Princi!
Chlapče z nebes seslaný hvězdami!
Princi!
Ty cos zřel světy vysoko nad námi!

Chybí ti časté západy slunce?
Našel bys pramínek namísto pilulek
K ničemu není ti zlata unce,
když pro beránka nemáš náhubek...

Všichni zde na Zemi nosíme masky
Potlačujem své já a proto jsme hloupí
Namísto hlásání míru a lásky
zavíráme se v domech, na slovo skoupí.

Proto ti, Princi, nikdo nerozumí
Proto tě nikdo nebere vážně
proto neoceníme úžas novoluní
PRoto i krásu vnímáme vlažně

Princi, jsme blázni, šílenci, cvoci!
Jak jinak bys nás označil?
Když vedou nás zástupci totální moci
a každý sám sebe potlačil.

Tys však také jednou chyboval.
Ano, mluvím o tvé růži!
Komu jsi své srdce dal,
pro toho dej i kůži.

Princi!
Jsem člověkem, tedy Hadem!
Princi!
...šťastnou cestu v hvězdy...
Le Petite Prince

Pierot

14. března 2012 v 22:35 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Má tvář je bílá jako duše
oči jsou znavené
černé, opilé od tuše
a drogou zmámené
rty
obkrouží rudá krev

Krev kapající z mých úst
na oděv neviditelných
držících verbální půst
písní neslyšitelných
Sny
toť pierotův zpěv

Kejklířův zmar padá na tělo i dlaně
ty mé nehřejí, jen zebou
tak netvařte se stále rozhněvaně
zavražděte mě mezi sebou
My
a pár zlých vět

Přál bych si vlastnit dlažební kostku

11. března 2012 v 20:07 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Přál bych si vlastnit dlažební kostku
a rozbíjet s ní plexisklo na helmě
propracovat se k sídlišti mozku
k privilegii tlouct lidi veřejně.

Přál bych si vlastnit ten kousek chodníku
a taky nějakou tu Gorilu v kleci.
Občas se modlívám u Tomášova pomníku
a ptám se jak vidí dnešní věci

Přál bych si vlastnit tu kostku dlažební
bych ji mohl mrsknout do vládní kabiny
a za mnou další, od všech co jsou nasraní
a co myslí že jsou bez viny.

Přál bych si vlastnit tu tvrdou krychli
jejíž vrh pomne revoluční žár
Pak byli by vysláni poslové rychlí
jenž zvěděli by lidem že mrtev je car.

Přál bych si vlastnit útočnou pušku
ač spravedlnost nelze hlásat kulkou
až na hradě bych zaměstnal mušku,
potom se rozloučil se své hlavy půlkou.