Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Červenec 2012

Lovecrime

31. července 2012 v 23:34 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Noční město voní touhou
sluch zase vábí ta tichá píseň
pro jednu minutu či vteřinu pouhou
zahnat strach a zapomenout tíseň.
Z touhy se rodí démoni večera
poslechnout volání z nebeských výšin
to co jsi provedla dělat jsi neměla
Láska je jednou ze zakázaných příčin.
Lovecrime za dva stříbrné podnosy
a ještě půl za všechny zloděje
Ikarus letěl za Sluncem jako ptáci
teď řítí se k zemi odproštěn naděje.

Přátelé zahřejí stejně jako deka
těch dvou pánů co systému slouží
milenci Noci nevědí co je čeká
a tak se pro krásu v temnotách souží.

Začíná den a Ďábel mši slouží.

Vancouver kiss




Den desátý

27. července 2012 v 19:41 | Zombák |  Empty words
Konec umění. Tedy narcistické onanie.

Den desátý - Jedna zpověď.

Bude to krátce.
JSem Zombák. Jsem tvorem zrozeným spořádané matce, vychován úžasnými rodiči se zábavnou a většinu času příjemnou rodinou. Byl jsem zrozen do nespořádané reality která jest protkaná špínou. Přes tuto vnější odpornost jsem se naučil vnímat střípky krásy ukryté za závojem, hledat to hezké a přitom všem ostatním nastavovat jen a jen zrcadlo. Těm šťastnějším občas i náruč a pomoc namísto pohrdání a výsměchu.
Jsem osobou nevhodnou pro obdiv a nedobrou prop ostatní. Jsem opilý pózou a dušený cigaretami. Jsem zatraceníhodným hajzlem, pro kterého již rodiče vyplakali tisíce a jednu slzu a přesto mi stále dávají nové a nové šance. Jsem tím, jenž by neměl mít přátele a přesto se kolem něj motá hrstka věrných a spousta známých.
Jsem tvořitelem tichých smutných slov ve které se snažím vetkat právě ony střípky krásy. Jsem hercem který pod veselou maskou pierota skrývá masku depresáka a pod tou skrývá tvář romantika.

Jsem milencem neřesti a obdivovatelem strasti, jsem komikem i tragickým záporákem, jsem nudným patronem a alkoholickým ďáblem, jsem zdravá plicní buňka uprostřed kouře.


Ale ti co mne znají, stejně vědí nejlépe.

Zmrdi.

Me and pierc

Den devátý

26. července 2012 v 14:14 | Zombák |  Empty words
Tak konečně část, na kterou jsem se těšil. Mám rád obrazy. Takže tady jsou...

Den devátý - Dva obrázky, které vystihují můj život v tuto chvíli a proč.

Scream


Výkřik. Krásná záležitost obdivována milióny a milióny tvory z plémě lidského. Občas mám pocit že bych řval a řval a řval, až bych ochraptěl. Občas prostě musím křičet. Protože občas to bolí. Jako každýho.

Coffee

Stará krásná kavárna večerního města na kamenné ulici od van Gogha. Již nějaký čas miluji tyhle podniky, ať už tam sedím o kávě či absinthu a říkám si, jak moc je mi líto, že už nemůžu zažít tu starofrancouzskou atmosféru ze začátků dvacátého století.

Den osmý

25. července 2012 v 19:27 | Zombák |  Empty words
Tak dnes na erotickou variaci.


Den osmý - Tři věci, které mne vzrušují.

1. Waffle
2. Malíček levé nohy.
3. Kolibříci.

Den sedmý

24. července 2012 v 18:15 | Zombák |  Empty words
A znova a znova a zase...vy to ještě čtete?

Den sedmý - Čtyři věci, které mne dokáží znechutit

1. Discofilní společnost.
2. Hiphopofilní společnost.
3. Hloupá společnost.
4. Hrachová kaše.

Den pátý + šestý

23. července 2012 v 19:43 | Zombák |  Empty words
Včera jsem pro vydařený večírek vynechal díl nekončícího seriálu, takže dneska dva dny.

Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeji, abych je nikdy nebyl býval udělal:

1. Zůstával se Třináctkou. Hrozná chyba.
2. Když měl táta narozeniny, kvůli finanční situaci jsme se nezmohli na nic lepšího než na pár pytlíků JoJo kyselejch rybiček. A když jsme mu je předávali, nahlásil jsem cifru. Toho dodnes lituji nejvíc.
3. Nezbil jsem svého biologického fotra. Snad ještě bude šance.
4. Neřekl jsem "Buďme spolu!" ještě mnohem dříve.
5. Hiphopový léta. Ale co, každej prošel podobnou sračkou.
6. Brojil sem proti chlastu.


Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).

1. Má drahá.
2. Ten zkurvenej Husita.
3. "Komediant". To je prostě frajer.
4. Janek. Už asi nepamatuje.
5. Karel Kryl.



Den čtvrtý

21. července 2012 v 14:05 | Zombák |  Empty words
V dnešním díle se přesvědčíme, že Zombák je svědomitý a přemýšlivý mladý jinoch!

Sedm věcí, nad kterými často přemýšlím:

1. Mám dát ještě jeden kousek?
2. Vyzbydou ty cigára do konce tejdne?
3. V kolik dnes asi dorazím domů?
4. Je to, co píšu, alespoň trochu kvalitní?
5. Jak mě ta úžasná bytost může milovat?
6. Co se ještě na tomhle večírku stane?
7. Dokážu přežít?

Bylo nebylo

21. července 2012 v 0:50 | Zombák |  Empty words
Pamatuji si ty krásné časy.

Tehdy jsem byl ještě fakt děcko a vůbec mě to nesralo. Alkoholu jsem se prakticky bál a nevěděl bych, jak chutná pivo (za předpokladu, že bych neměl přátele ala Kothy, že jo). Byl jsem ještě připosranější než sem teď ale stejně - pokaždý když jsem dorazil na chalupu, srazil se s partou, ukecal babičku abych mohl spát u Vladimíra a pak jsme lítali do noci po vesnici, bylo to skvělý.

Nezapomenutelný scény - přes den sme jezdily na kolech a tak vytvářeli složité vojenské nálety na pozemní cíle, popřípadě krátké bitvy mezi sebou. Byl jsem o dost oplácanější smrad než sem teď a ani tehdy jsem neměl fyzičku, takže tyhle naše legrace mne vyčerpávali (navíc jsem si ještě namlouval, že mě třeba v něčem omezuje astma), a přesto jsme se ještě v noci rozhodli lítat, dělat bordel, prudit naše nejrůznější nepřátele (zimní výpravy na Ježky jsou nezapomenutelné) a pochody na dětské tábory. Byli jsme smradi, banda malejch hajzlů, který si nakoupili paklík malejch pirátů a házeli je na všemožný baráky. Pamatuji si, jak jsme se jednou připlížili na jeden dvorek nenáviděného pana Ježka, s petardama v rukou a s tím, že jim nejdřív nahlédneme do oken. Po půl hodině plížení se po dvorku jsme se dostali až k psí boudě, o které jsme si naivně mysleli,ž e je prázdná...nebyla. Nebo když jsem se jednou vrátil domů a tam mě málem spráskali jak psa, protože přišel pan B. s tím, že jsme jim petardou napraskli stěnu (hovadina, ale na někoho to svést musel)...

Pochody na dětskej tábor Sluníčko jsou kapitolou sami o sobě. My byli takoví parchanti! Chodili jsme několik kiláků skrz lesy a mkopce jenom proto, abysme mohli strašit ještě menší haranty. Popřípadě jsme jim na tábor váleli obrovské balíky slámy, snažili se ukrást vlajku. Většinou to celé končilo naším velmi rychlým a zbrklým ústupem - ty vedoucí holt měli koule. Ale přesto to bylo nezapomenutelný!

Ale proč to vlastně píšu...mělo to tehdy prsotě holt šťávu. Teď mi přijde nahovnoi blbý ježdění v popelnici. Málokdy se ožeru tak, abych dělal něco zábavnýho. Většinou jen vykydnu, nebo mám hnusný deprese. A nebo chci dělat něco, co je fakt přes čáru.

Poslední dobou se mi zdá, že už nemám to, co jsem dřív měl - to nadšení, to potěšení z neškodnejch sviňáren. To napětí. Už prostě v tomhle ohledu nic necítím. Když vidím dětský tábor, nechci jim lohnout vlajku. Když vidím zvonek, neláká mne zarvat do něj sirku. Když vidím prodej rachejtlí, nechci jich hromadu nakoupit a pak nacpat třebas do schránky.

A hlavně už mě to nebaví. Happy jsem jenom když jsem se svou drahou, nebo vylitej. Jinak se často cítím prázdný a znuděný.

Prostě vyhaslej, vole.


Den třetí

20. července 2012 v 18:41 | Zombák |  Empty words
Tak a pokračujeme v započaté řetězové telenovele.

Osm způsobů jak si získat mé srdce:

1. Dejte mi tolik alkoholu, abych se tím ožral.
2. Nabídněte mi hromadu zajímavých knih. Pro mne zajímavých, ne pro vás.
3. Předneste mi kompletní dílo Karla Kryla, včetně jeho nově vydaných politických komentářů.
4. Večírkovat a přežít Error.
5. Podporujte mě v každé sebedestruktivní píčovině kterou dělám.
6. Množte mne.
7. Respekt mých blízkých přátel.
8. Buďte Ona. Ta jedna Ona.

Den druhý

19. července 2012 v 13:36 | Zombák
Tak jsem si uvědomil, že bych měl nějak pokračovat v těch pár dnech, co budu psát věci, který nikoho nezajímaj.

Oukej, program mi určuje dnešní téma "9 faktů o mně".

1. Hodně piju.
2. Mocně kouřím.
3. Nevyhýbám se experimentování s návykovými látkami.
4. In relationship. That´s strange.
5. Občas mám nevysvětlitelné sklony svlíkat se před lidmi.
6. Až mi někdy řeknete "To mi dáš příště, to je v pohodě", smiřte se s tím, že pokud nějaké příště bude, bude za DLOUHO.
7. Nejsem člověk, kterého byste chtěli znát naživo.
8. Pozér.
9. Věčnej rebelant, trudomyslník a sráč.

Den první

18. července 2012 v 20:01 | Zombák |  Empty words
Jednou si to takhle Zombák bez kocoviny drancoval internet a uvědomil si, že krom jeho pseudotvorby
toho na blogísku moc nemá. A tak se jako správná náctka rozhodl pro jeden vtipnej řetěz, kterej našel u Borůvky (což je jakási dívka, která má tu smůlu a čte mne, tak k ní občas také zavítám). A rozhodl se pro něj proto, že by ho zajímalo, jak moc neduchaplně a zároveň s jasným významem pro ty, jemuž onen význam náleží, se dá tenhle nápad zpracovat. TAkže vás čeká deset dnů zombáka.


Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.
1. Holka, nekecám, fakt tě miluju.
2. Seš čurák.
3. Brzo půjdem na houby.
4. Nemáš cigáro? (Táto?)
5. Sorry, tvoje prachy snad už konečně budou.
6. Zdechni, prazrůdo.

7. Ne ty divnej chlápku v beranici, už se nebudeme líbat!

8. Tím čtením jsi mě neuvěřitelně nasrala a pobavila - aspoň jsem si uvědomil vlastní kvality, náno.

9. I heterosexuální muž může mít rád kroucení bradavkama!

10. Ano, vím že to nemá smysl a že je to píčovina, nudím se.

Samota

13. července 2012 v 14:09 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Sedím sám ve svém sídle
chodby zejí tichem a prázdnotou
jen já a já se svou samotou
Královnou Múz a duševní prostotou
místo oleje vařím na mýdle
Sám sobě králem
však hýřím jen málem
jsem smutným klaunem
v nechutném díle
pokrokových umělců
dívčích ruměnců
snílků a opilců
bez živáčka na míle.

KDysi možná chodili by
za mnou zástupy a davy
slavné osobnosti, pomazané hlavy
za hudby, za zábavy
ve fontánách pluly by ryby
Teď čistou vodou
pstruzi plavou
za svobodou...

A jsem tu stále sám.

Pachuť

2. července 2012 v 15:00 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
V jaře dvanáctém
na hrbu vrby
seděli báby dvě
šířili drby

Šířily pověsti plné zášti
pravdy ani co by vtěsnal za nehet
zapomněly jak za jejích mládí
za tento prohřešek klotaly dehet

Ztratily pachuti z té černé tinktury
jenž upomene na špatné skutky
a ponouklne nevzít do ruce zbraně
Tak světem prochází nože a trubky

Sestry v černobílém odění nesou se
v očích morálky svaté jak beránek
A jejich ovečky poslouchají lži
pro mluvu křik a pro postoj stojánek

Formičky na lidi a hrnce na vlastnost
v páteři houby a citlivý rosol
život na talíři v předepsaném menu
(jestli ti nechutná, prací ho dosol)

Městem zas táhne se zčernalý vzduch
ve slevě v regálu krabicový Bůh.

Kloktat dehet