Konec umění. Tedy narcistické onanie.
Den desátý - Jedna zpověď.
Bude to krátce.
JSem Zombák. Jsem tvorem zrozeným spořádané matce, vychován úžasnými rodiči se zábavnou a většinu času příjemnou rodinou. Byl jsem zrozen do nespořádané reality která jest protkaná špínou. Přes tuto vnější odpornost jsem se naučil vnímat střípky krásy ukryté za závojem, hledat to hezké a přitom všem ostatním nastavovat jen a jen zrcadlo. Těm šťastnějším občas i náruč a pomoc namísto pohrdání a výsměchu.
Jsem osobou nevhodnou pro obdiv a nedobrou prop ostatní. Jsem opilý pózou a dušený cigaretami. Jsem zatraceníhodným hajzlem, pro kterého již rodiče vyplakali tisíce a jednu slzu a přesto mi stále dávají nové a nové šance. Jsem tím, jenž by neměl mít přátele a přesto se kolem něj motá hrstka věrných a spousta známých.
Jsem tvořitelem tichých smutných slov ve které se snažím vetkat právě ony střípky krásy. Jsem hercem který pod veselou maskou pierota skrývá masku depresáka a pod tou skrývá tvář romantika.
Jsem milencem neřesti a obdivovatelem strasti, jsem komikem i tragickým záporákem, jsem nudným patronem a alkoholickým ďáblem, jsem zdravá plicní buňka uprostřed kouře.
Ale ti co mne znají, stejně vědí nejlépe.
Zmrdi.

A jsi poeta, charismatický fajn a zajímavý člověk :). Jen škoda, že už nejsi v Nera :(... Kolikrát jsem Tě chtěl vidět, ale nikdy jsem Tě nesehnal