Tak konečně část, na kterou jsem se těšil. Mám rád obrazy. Takže tady jsou...
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují můj život v tuto chvíli a proč.

Výkřik. Krásná záležitost obdivována milióny a milióny tvory z plémě lidského. Občas mám pocit že bych řval a řval a řval, až bych ochraptěl. Občas prostě musím křičet. Protože občas to bolí. Jako každýho.
Stará krásná kavárna večerního města na kamenné ulici od van Gogha. Již nějaký čas miluji tyhle podniky, ať už tam sedím o kávě či absinthu a říkám si, jak moc je mi líto, že už nemůžu zažít tu starofrancouzskou atmosféru ze začátků dvacátého století.
Výkřik, že mě to nenapadlo!
Myslím si, že vykřičení se je lék na všechny deprese.