Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Listopad 2012

Den osmý

25. listopadu 2012 v 18:11 | Zombák |  20 days challenge
Neděle večer. Neděle po hospodskym pátku a fotografické sobotě. Neděle po dalším krásném víkendu. Příští víkend Cesta do zdi v Dead Jacku, Prágl, jestli máte zájem o nějakej ten blues a autorský čtení, určitě doražte. Možná že i ty moje hovna se budou číst. Mnou, kupodivu.

8.Rozbor Hudby

Tohle je u mě dost oříšek. Poslouchám spoustu věcí, od všeho trochu. Nesnesu 99% hip hopu a rapu, nedokážu se přenést přes disco a popík je věc, která jde také mimo mě. Tedy, dnešní popík, některé staré popové skladby siu rád poslechnu a ne, nemyslím tím Davida. Teda Michala. Kdo se v těhle jménech má sakra vyznat.

Folk.
Folk ten můžu. To je vlastně jedna z věcí, který mi pořád zůstávaj, ať se nacházím v jakkémkoli rozpoložení. KRyl, Nohavica, Plíhal, Fousek...a další, samozřejmě i jiní interpreti. Ale všichni jsou skvělí.

Rock.
Bejvávalo. Dneska si rád z nostalgie poslechnu Harlej popřípadě Hudba Praha, ale už mi to neříká to, co kdysi.

Metal.
PSychadelic Black a pak pár srdcovek na koncertech. Ta hudba mi nevadí, líbí se mi, ale už mi povětšinou přijde moc přímočará na to, abych jí poslouchal doma. Samozřejmě, najdou se i výjímky.

Punk.
Věc která mě vždycky uklidní. Energie, agrese, veselí...pustím si to rád doma a garážový koncerty jsou pro svoji atmosféru naprosto nenahraditelný.

Dark Cabarett.
Jestli vám to nic neříká, pusťte si Vermillion Lies, Birdeatsbaby, Circus Contraption nebo Voltaire. Věřte mi, je to zvláštně rozmanitý styl a přitom vždy velice vyhraněný. KAbaret prostě poznáte, jakmile ho uslyšíte poprvé.

HorrorCore Rap.
Kdo nezná a má rád svět a život, ať si ani nepouští, nemá-li dostatek nadhledu. Recese. jedna velká recese. Sodoma Gomora, DeSade a Řezník...to je prostě prdel. Zasměju se, vypustím nasranost a navíc mně přibije k zemi směšnost komentářů na YouTube.

Blues&Jazz
Fuck you, people. Just fuck you. Tahle hudba byla, je a bude. Dlouho bude.

Klasika je klasika a klasiku mám taky rád.

Das IST ALLES.



Den sedmý

21. listopadu 2012 v 21:18 | Zombák |  20 days challenge
Už zase bijou děti and shit. Nic příjemnýho se nám v té republice nelíhne, jak tak koukám. Inu, tedy po vzoru hrdé české tradice budu mrmlat u píva a na internetu a jinak s tím nebudu vůbec nic dělat. Navíc chytám podzimní depresi, což se ovšem vůbec nijak neliší od celoroční zkormoucenosti a tedy se neděje nic krom toho, že víc spím a snažím se prohlubovat manické fáze svého denního režimu. Ve zkutcenzti cízařpan. To mi vždycky zvedne náladu.

7. Čas a místo, kde ses naposledy cítil špatně

Skuheř, minulý pátek, noc. To jsem byl vážně smutný.


Jestli jste čekali něco víc, tak sorry.

Den šestý

20. listopadu 2012 v 20:58 | Zombák |  20 days challenge
Únava, všude bordel jak v tanku a zejtra mi asi řeknou, že jsem se dnes měl učit, ale co...to se vyřeší zítra.

6. Seznam věcí, na které nemáš odvahu

Tohle je docela zajímavé téma. Ale ok, pojďme si něco málo ukázat.

1. Neviděl jsem do konce ani jedno Stmívání.
2. Neslyšel jsem ani jednu skladbu od Justina Biebra.
3. Nikdy jsem nic neukradl z obchodu
4. Nepodíval jsem se na Requiem for a Dream střízlivej více než jednou


A věřte nevěřte...to je asi vše, k čemu jsem se nikdy neodvážil a nikdy bych se neodvážil.

Den pátý

19. listopadu 2012 v 19:49 | Zombák |  20 days challenge
Dnešní den byl dobrej den. Všechny dny jsou dobrý. Jen prostě většinou stojej za album Justina Biebra. Na druhou stranu by taky žádný dny bejt nemusely a to by mohlo bejt horší.

5. Oblíbený superhrdina

Ne každý holduje komiksům a superhrdinům. Ostatně, většina těch podivných pseudomorálních existencí v uplém trikotu nepůsobí příliš přesvědčivě. Existují ovšem i takové postavičky, které nevypadají jako naolejovaný Arnie a jejich charakteristika zrovna neodpovídá "dušínovské správnosti". Takoví jsou i moji dva hrdinové. Oba je mám rád, oba nemají superschopnosti a oba jsou od Alana Moorea.

1) V
V

Ano, tohle je můj favorit číslo jedna. Popálený anarchista s nikdy neodhalenou tváří a maskou Guye Fawkese (správně, to je ten chlápek, co chtěl vyhodit britskej parlament). Postavička čarující s dýkami, slovy o spravedlnosti a výbušninami. Jeho způsoby jsou rytířské, jeho ideály ušlechtilé, jeho činy dosti rozporuplné. Jeho masku můžete vidět v poslední době čím dál více a více - proč myslíte, že si Anonymous vybrali zrovna tohoto muže za svůj znak? Miluji fanatičnost jeho jednání, posedlost pomstou a ve filmovém zpracování i hlas Huga Weavinga. Ovšem pořád je pro mne spíše postavičkou na papíře, než na plátně. To proto, že ve filmovém zpracování se nám z anarchisty stal pseudodemokrat a to mu ubírá na šílenství, ačkoli i tak je stále silnou postavou.

Jeho příběh ste jistě poznali. Because only Verdikt is Vengeance, Vendetta!



2)The Comedian
The Comedian


Komediant. Prznitel. Vrah beroucí plat od vlády. Sadista. Hajzl a šmejd. Rasista, tak trochu fašoun. Ale přesto jedinej, kdo měl pravdu. Tohohle člověka snad kromě jisté pološílené postavy nikdo neměl rád. Užíval si rozhánění demonstrací a pálení Vietnamců plamenometem ve jménu veřejného blaha. Nevěřil v lepší svět a užíval si svá zvěrstva, tvrdil, že všechno je k ničemu a "It's all fucking joke!".

V té chvíli ještě nevěděl, že má pravdu. Je mi líto, že nedostal ani v komiksu, ani ve filmu nějaký velký prostor, ale stejně byl svým zvrhlým způsobem geniální.

Kdo bude střežit Strážce?

Den čtvrtý

18. listopadu 2012 v 19:13 | Zombák |  20 days challenge
Tak jo. Počítač zprovozněn + zpátky v civilizaci. Tak pokračuji dál v dvacetidenní cestě.

Den čtvrtý - Tvůj názor na náboženství
God is dead man
God is dead

Třetí den

14. listopadu 2012 v 21:28 | Zombák |  20 days challenge
Dorazil jsem z Ústí a jsem strašlivě tuhej. Co by udělal Brian Boitano? Začal si v tomhle stavu psát na zasraně zbytečnej blogísek když ani neví co. Kchůl. Ok, tak se na to podíváme:

3.Kde chci bejt za deset let
Mrtvej, v baru, v lekárně, v rodinném domku, v bytě, u Mácháče, v restauraci, v hospůdce, v kiosku, v lůně, v lihu, v prdeli, v Podolí, Praze i Liberci, v republice a nebo Africe, za deset let bych chtěl bejt na barikádě, nebo na prknech co znamenaj svět, nebo na pultech knihkupectví, nebo jako přiaspěvatel do Samizdatu, v práci,v pohodě, v Marianne, v rakvi.

Kdekoli, jen prosím, ať mne mine parlament a Sněmovna...

Den druhý

12. listopadu 2012 v 20:22 | Zombák |  20 days challenge
Tak jo. Den druhý. A zejtra budu mít asi docela problém, protože tu nejsem. Ale což, nějak to bude. Vítejte v pokračování seriálu "Blogísek strýčka Zombáka." Dnešní téma:

2. Význam adresy mého blogu
Tak jo. KDyž byl Zombák kdysi dávno ještě malý, fungoval pod naprosto idiotskou přezdívkou "Toxin". Nevím proč - potřeboval jsem si nutně vytvořit profil na fórum sparťanských Ultras (a ano, ve svých 11/12 letech jsem byl zapáleným ultrasákem) a tohle bylo první, co mě napadlo. Potom přišla éra blogísků...což mne samozřejmě nenechalo chladným. Cool blog byl pro mne známkou prestiže, ačkoli ho stejně nečetl nikdy nikdo kromě Vlada. Proč ne. Trocha warezu (ha, ty linky na Marpa fungovali docela dlouho), představení CryptahScors, čímž jsem jim spíše ublížil, než pomohl (vlastně ani jedno, nikdo to totiž nečetl).

Satanistickej vzhled, debilní motto. Co si víc přát. Nevím proč, ale všichni, kdo četli slovo "Toxin" si to spojili s drogama. Já to nevidím dodnes. Roku dva tisíce devět mi došlo, že je to špatný. Vyrostl jsem (trochu) a pochopil jsem, co je na blogísku špatně. Rok jsem byl inaktivní a ztratil jsem dech. Tak jsem to skončil. Díkybohu.

Potom vznikl SAtanus. Je to jen rychlá zmínka, nemám v úmyslu už to dále rozmazávat. Začátky byly perný, ale postupem času to šlo. NEbylo to zas tak marný. No a potom jsme se jednou nepohodli a Satanus i s hnutím SNS skončil.

Smrt myšlenek jako taková byla pouze dočasným řešením problému s blogískem. Doufal jsem, že znova nahodíme Satanus a...je to rok a půl, 2k lidí, spousta prolitýho chlastu a vydechnutýho kouře, hromada škvárů a kousek internetu, kterej je mi konečně celkem sympatickej a relativně širokej okruh lidí, který to tady všechno čtou.

A proč píšu celej tenhle (sic krátkej) příběh? Proč Smrt Myšlenek?

Protože mi to přišlo fajn.

Den první

11. listopadu 2012 v 19:49 | Zombák |  20 days challenge
Tak jo, ladies and gentlemans, konečně jsem zas usednul k písmenům i pro něco jiného než pro pokus k pseudoliterární onanii! Pokud mě někdo z vás tak nějak sleduje (vaše blbost), jistě jste četli minulý příspěvek v němž vás zcela zbytečně informuji o tom, že jsem se rozhodl psát další hloupost rozloženou do dvaceti dnů (a jo, ukradl jsem to). Gramatická SHTF situace, muhehehé!

Tedy:

Den první - Seznam věcí, které nesnáším na ostatních.

1. Ostatní sami o sobě. Miluji sám sebe, to všichni víte, ne?
2. Neustálé skuhrání. Lidi, ze pět minut můžete hostit červíky pár metrů pod zemí. Před smrtí byste se měli smát.
3. Proklamace vlastní idiocie a opovrhování tvorbou klasiků. Netuším, proč by měli lidé tvořící kvalitní díla býti ignorováni jen proto, že tvořili kdysi dávno a nejsou tedy aktuálními. Nadčasovost, přátelé, nadčasovost.
4. Neschopnost požádat. KDyž něco chci, řeknu si o to, nebudu čekat, dokud mi někdo nenasere mé tužby do duševní žumpy. Protože on možná nenasere. on vám možná ten člověk JEN nasere.


To by asi zatím stačilo.

20 days challenge!

9. listopadu 2012 v 12:00 | Zombák |  20 days challenge
Tak jo. Vzhledem k tomu, že jsem takovej Himmler bez Hitlera, tak nemám moc inspiraci co dělat. Proto jsem se rozhodl, že na tomhle blogu šlohnu zas nějakej ten vícedenní škvár, abych měl důvod spamovat vás vod pátku do neděle. Chachá.

Pokud by vás zajímalo, co se se mnou poslední dobou děje, tak je to jednoduchý - snažím se tvořit, zkoušíme Canterville Ghosta a píšeme novou hru, snažím se sehnat si hoknu a do toho bych měl podat přihlášku na DAMU. To je v kostce
všechno a teď k tomu, co ta krásná dvacetidenní výzva obnáší za témata a co že se o mně (ne)dozvíte.

2. Význam adresy tvého blogu
3. Kde chceš bejt za deset let
4. Tvůj názor na náboženství
5. Oblíbený superhrdina
6. Seznam věcí, na které nemáš odvahu
7. Čas a místo, kde ses naposledy cítil špatně
8. Rozbor hudby
9. Místa, kam by ses chtěl podívat a přestěhovat se
10. Tvůj názor na mainstreamovou hudbu
11. Jak se tvůj život změnil za poslední dva roky
12. Kdo tě fascinuje a proč
13. Někdo, s kým by sis na jeden den prohodil život
14. Co v životě ti chybí nejvíc
15. Nejlepší a nejhorší věc, kterou jsi udělal za poslední den, týden, měsíc, rok a celý život
16. Tvůj den hodinu po hodině
17. Fotka tvého písma
18. Co tě odlišuje od ostatních
19. Jak se změnily tvoje sny od dob, co jsi byla malý
20. Co najdeš ve svém batohu

Poetické večery

4. listopadu 2012 v 23:42 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
DAlší večer v zaprášenym podzemí
čtyřy pět stolů a kilogramy skla
Hlad po klidu jenž bouře podlomí
Dobro skrývá se za maskou zla

U mikrofonu člověk snad
v rukou třímá pivo a lejstra
zpívá bez hudby (což je jen klad)
může být Satan i metodista

Mluví zpěv o nocích jako je tato
sál smutně sedí a upírá zraky
V sklenicích leskne se jak krev tak zlato
proteď jsi Osude na nás moc krátký

Za dveřmi číhá noc a nebo snad ráno
ale dveře jsou zavřené teď čas venku pláče
mísa je poblitá, pod mušlí nachcáno
na lavicích potkáš barové spáče

A když ten muž skončí své představení
další zas nastoupí na jeho místo
Tak pojď vítej k nám do stavení
usaď se a slyš pozére Nihilisto.

JE špatné když blíží se hodina od chodu
těžko se vychází v Dead Jacku do schodů
vystu ven z podniku a navštiv Sodomu.

Revolucionáři

4. listopadu 2012 v 20:05 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Je to smutný boj
na barikádách s nápisem
"Lží proti pokroucené pravdě"
Když smutek míří v ústrety
skrze ocelové hlavně

Ticho nad tím obzorem
kde smrtka hází konfety
kde slza slzu stírá

A člověk člověku vlkem zas
nikdo Anděl každý Ďas
i s půllitrem piva

Tam na němé barikádě
tiše, nahlas, smutně, hravě
skane krev a žalmy
pro malé děvčátko
u piety

Ticho