Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Prosinec 2012

Den třináctý

31. prosince 2012 v 13:46 | Zombák |  20 days challenge
Silvesr. No a co?

13. Někdo, s kým by sis na jeden den prohodil život


Den dvanáctý

29. prosince 2012 v 13:33 | Zombák |  20 days challenge
Konflikt na ráno, cigáro do koutku, najít co nejméně smradlavý hadry a hurá do práglu. Punkový rozjezdy, vole. Hurá, be ready for kytičky.

12. Kdo tě fascinuje a proč

Popořadě. V prvé řadě mne nepřestává fascinovat má drahá, of course. Je s podivem že se mnou dokáže relativně bezkonflitkně vydržet, snaží se mě chápat a dokáže se přizpůsobit mým random se objevujícím vrtochům.

Také mne strašlivě fascinuje můj alkoguru Kothy, protože nechápu, jak mohl přežít až do dnešních dnů. Jiří je nádoba na líh a když dejchne na sklo, tak se orosí pálenka. Ale to nejdivnější na tom je, že je to asi největší bedna, kterou jsem kdy poznal. Tohle je SKUTEČNĚ inteligentní, milý a zábavný chlapík. A navíc mi stále dokáže být přítelem, což mne neuvěřitelně těší.

A pak se samozřejmě fascinuji sám. Cha, jsem tak nepředvídatelný.

Tak co je kurva nejkrásnější?

Me and myself

Den jedenáctý

28. prosince 2012 v 22:45 | Zombák |  20 days challenge
Že by?

11. Jak se tvůj život změnil za poslední dva roky

Za poslední dva roky se můj život změnil k nepoznání. Na druhou stranu, to není nic nového, všechno to kolem mě letí strašně rychle.

Jsou to dva roky od události, kdy mne opustila Veronika. Nikdy bych se z toho nevyhrabal, nepotkat shodou náhod v té doby Marianne, která mi byla oporou i ve chvílích, kdy ze mě měla spíše strach a stýkala se se mnou jen ze zvědavosti. To byla jedna z těch událostí, který byly přelomový. Zanechala následky, některé lepší, některé horší, ale všechno to vedlo do současného stavu, se kterým jsem prakticky spokojený.

Mezitím jsem také prošel do maturitního ročníku a strávil jsem pár týdnů v laboratoři. Před dvěma lety jsem obojí považval za zhola nemyslitelné. to, že jsem si tím prošel (a procházím) mé tvrzení jen dokazuje. Nenávidím svůj Ústav a horší obor jsem si ke studiu taky vybrat nemohl. V laborce sice nepůsobím jako úplný idiot, ale snad bych jím byl raději, než podržkoštětem. Nu což.

Zase jsem začal navštěvovat demonstrace, což je jen očividným důsledkem čím dál větší zkurvenosti nejen našeho státu, nýbrž i globální zkurvenosti. Na stranu druhou, demonstrace proti Dobešovi, ACTA a tak dále jsem si skutečně užil.

Za poslední dva roky jsem také zaplatil víc pokut za jízdný než za celej předchozí život. Zasraný kobylky, měly kliku.

Jo a poslední rok konečně veřejně čtu. To jsem vždycky chtěl dělat a jsem šťastný, že teď mám tu možnost.

Takže jsem zdeptanější, skeptičtější, šťastnější, veselejší a prodýmovanější než kdy dřív.

How do you measure a year?

Den desátý

23. prosince 2012 v 11:58 | Zombák |  20 days challenge
Čtyři a půl hodiny spánku, nevolnost a za okny kyselý sníh. To byl zas včera večírek. Budu muset zapsat kroniku.


10. Jaký je tvůj názor na mainstreamovou hudbu


Ale no tak. Já si pod pojmem "mainstream" představím to, co vyznává většinová společnost. A můj vkus je značně odlišný, takže mainstreamovce z 99% nerozumím. ALe musím říct, že fakt žeru One Direction a Jonas Brothers. To jsou cool hošové.





Den devátý

22. prosince 2012 v 18:17 | Zombák |  20 days challenge
Mohl bych také jednou pokračovat v tom svém povídání o sobě...za půl hodinky je tu Marianne a jdeme s Matějm a Tyn do hospody. To bude hezký večer.


9. Místa, kam by ses chtěl podívat a přestěhovat se
Musím říct, že strašně toužím po návštěvě Japonska, hlavně v době, kdy kvetou sakury. Nehlásil bych se k Otaku, nebo tak, ale celkově se mi východní země líbí více než západní, možná už jen proto, že jsem byl na východě nejdál na Slovensku, což, přiznejme si, není daleko.

A pro dnešek konec. Rychlé, že?



When You're Evil

20. prosince 2012 v 20:20 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Vždycky jsem si chtěl vyzkoušte jaké to je překládat něco tak, aby to dávalo tentýž smysl a zároveň se to rýmovalo obdobně, jako původní text. Tak jsem to zkusil. Není to doslovné, ale snad ani nějak extra strašné, kritiku snesu. Originální skladbu i s textem najdete tady. Tedy, jedna temně kabaretní legrace pro vás.

Voltaire - When You're Evil
Když Ďábel nemá čas
A Smrt je trochu moc
pak volají mne zas
pro mou zvláštní moc
Pro pány Madam Štěstěna
pro dámy zas Pan Výhra
Zověte mne dle libosti
mám mnoho jmen však jen jedny kosti

Jsem vaše moucha v polívce
Jsem kámen v patní bolístce
Jsem ve vaší posteli démonem
Jsem do hlavy každým úderem
Jsem banánová slupka na chodníku
Jsem ta pichlavá bolest v boku
Jsem vaším trnem v oku
co vás dělá slabé v očích soků a je to tak jednoduché když jsi zlý
Tohle je život jak lze zřet
Ďábel mi půjčil svůj háv na pohřeb
A dělám to všechno proto že jsem zlý
neberu zpropitný
Mou výplatou je když oči tvé slzí

Jsou tu děti k rozesmutnění
A nějaké sladkosti k zabavení
Pár kapes na vybrání
Babči co ze schodů se naklání
A já tam budu. Budu čekat za rohem
Je to hra a já sem v ní
protože každou vteřinu se někdo narodí…a je to tak jednoduché když jsi zlý
Tohle je život jak lze zřet
Ďábel mi půjčil svůj háv na pohřeb
A dělám to všechno proto že jsem zlý
neberu zpropitný
Mou výplatou je když oči tvé slzí

Skládám věrnost všem temný skutkům
a přísahám na mou duši zatracenou
Udělám co mi bude řečeno, Belzebub
nikdy neviděl vojáka jako jsem já
který by se usmíval když práci vykoná

Tohle je život jak lze zřet
Ďábel mi půjčil svůj háv na pohřeb
A dělám to všechno proto že jsem zlý
neberu zpropitný
Mou výplatou je když oči tvé slzí
neberu zpropitný
Mou výplatou je když oči tvé slzí

neberu zpropitný
Mou výplatou je když oči tvé slzí

Jsi osamělý když jsi zlý
provedu každou radost či hřích
abych na chvíli viděl jejich smích…
A nikdy tě nemiluje když jsi zlý
A teď lžu jako když tisknu!
Pro tvé slzy zatracení vždycky rád risknu!



Loser Life

4. prosince 2012 v 11:56 | Zombák |  Loser Life
KDysi dávno, v dobách kdy Satanus jen a jen vzkvétal, rozhodli jsme se tehdy s Kevem a Čajíkem tvořit takový malý a zcela neškodný strip Loser Land. Čekal jsem tak maximálně jednu sérii (tedy odhadem pět stripů), kterou posléze pohřbíme, neb nám dojde múza a celkově se na to vyserem stejně, jako na všechno co jsme kdy dělali. Ale nakonec byla uploadována minimálně polovina cca stovky stripů, které jsme vytvořili. Co leprikón nechtěl, já, který jsem měl všechny díly uloženy, jsem přišel o data na starém harddisku, Satanus byl smazán a stripy byly psány nejčastěji anonymně, tudíž jsou dnes již prakticky nedohledatelné. A ty které dohledatelné jsou, nejsou pochopitelné pro člověka, kterrý o Loser Landu v tomto článku slyší poprvé.

Nedávno jsem chtěl Loser Land obnovit, ale uvědomil jsem si, že s Čajíkem a Kevem už se tolik nestýkáme a navíc spolu už nehrajeme hry, které byly naším pojidlem a častým námětem. Stejně jako chlast, ženský a mrtvý zvířátka.

A tak jsem se rozhodl, že začnu sám znova. Naše země Loserů se propadla do dějin, ale život Losera pokračuje. Bude to ještě horší a trapnější než kdy dříve a zřejmě to brzy ukončím, ale co - chci to znovu.

First