Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Únor 2013

28.2.2013 23 49

28. února 2013 v 23:48 | Zombák
Zítra přijde ráno
a nebo další měsíc
z nebe kápne mana
a nebo rána pěstí
určitě však uvrhne nás
do štěstí neštěstí
chansonierských legrácek

Každé nové jitro skládám
do papírové lodičky
a pak se v ní vydávám
natrhat kočičky
pro jejich hebkost
a mávám přitom
kolegům námořníkům

V bažinách krve a moči
ztrácím se a nevím dál
však pro tvé krásné oči
navštívím ten spásný sál
kde vyslyší mou prosbu
že kávu bych si dal
a cukru netřeba

Jsem kapitán mraků
a snů malejch dětí
a s švihem raků
zašplhám zpátky po napětí
do brlohu
ztemnělého teplem

28.2.13 23 30

28. února 2013 v 23:29 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Byl to přízrak
a nebo jen kouř
ladně odfouknutý z cigarety?

Nikdy nezjistím pravdu
o snu který se možná
nikdy nezdál
a přesto nechci nenacházet

V zajetí apostrofických triků
a repetetivní negace
utíkám k
chloubě alfabety
a vzývám O
jako dokonalost

Kdybych tak mohl
obejmout O a splynout
v dokonalý celek!

Jenže to bych pak
ono O rozbil
a byla by z nás
osmička...


Oči

28. února 2013 v 23:17 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Přál bych vám vidět svět mýma očima
skrze obroučky koukat se na to zvláštní místo
vidět oběšence vedle cigaret a zapalovač
na místě kde byl měl stát
rámeček s láskou

Přál bych vám vidět všechny ty barvy
které vídám za šedavých dnů deště
a trápil bych vás odporem
který v mém hledí rozsévá
byť i jeden jediný příliš ostrý
sluneční paprsek

Přál bych vám vidět všechny ty lidi
kteří sedávají s knihami ve kterých nečtou
jen se dívají a sledují písmena a jsou
tak strašlivě smutní když musí žít
zdravě a dle předpokladů tak
jak se sluší
a patří

Přál bych vám vidět ty obrazy
které mi do hlavy vhání klapky klavíru
Těch vidin
Těch vidin
Těch vidin
...těch slov

Už je skoro březen...

28. února 2013 v 23:03 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Veď mou ruku
nechť klepe do kláves
a skládá melodii
jenž protne čas i prostor,
jenž se nezastaví a
bude hrát až do rána
bude křičet za všechny mrtvý
a bude z ticha za nás,
co tak hlučíme,
bez toho aniž bychom
byli vůbec něčím
je smutné být malým
ale i takoví
můžeme přijít těm dole
Někde nahoře svítí hvězda
pes nám zpívá serenádu
a my už dávno udělali ten krok
který nás dovede
k osudovéme setkání
s
chodníkem.