Zítra přijde ráno
a nebo další měsíc
z nebe kápne mana
a nebo rána pěstí
určitě však uvrhne nás
do štěstí neštěstí
chansonierských legrácek
Každé nové jitro skládám
do papírové lodičky
a pak se v ní vydávám
natrhat kočičky
pro jejich hebkost
a mávám přitom
kolegům námořníkům
V bažinách krve a moči
ztrácím se a nevím dál
však pro tvé krásné oči
navštívím ten spásný sál
kde vyslyší mou prosbu
že kávu bych si dal
a cukru netřeba
Jsem kapitán mraků
a snů malejch dětí
a s švihem raků
zašplhám zpátky po napětí
do brlohu
ztemnělého teplem