Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Březen 2013

Bulvár starého města

25. března 2013 v 23:51 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Vysoké budovy starého města
klenou se nad hlavami
židů, bláznů a turistů
a všude je rušno
Mornmartre by nemohl být hezčí
ani kdyby ho zalilo slunce

Přitočí se dívka špitne
"Pane, nechtěl byste květinu?
Pro vaší drahou
pro vaší matku
pro květinu samou?"
Odvětím jí že ne,
že květinu koupím
jen v případě
Že jí budu moci darovat právě jí
té dívce s plným košíkem
nádherných růží
a prosím snažně slečno
neprodejte ji...

Slíbila
vzala si svou květinu
a hned za rohem
jí nabídla dalšímu
motajícímu se
hlupákovi
který vypadal
že ho svět dnes zajímá

19.3.2013

19. března 2013 v 23:26 | Zombák |  Empty words
Lampy žhnou jako cigarety
v rytmu nejsladšího bluesu
s touhou po životě
Nejchutnější výdech
končí tam kde začíná
úsměv morfinisty a srdce maniaka
s každým pláčem někde začíná smích
a nikdo už se nevrátí
z toho místa kde
lidé vypadají jako postavičky
z těch světoznámých komiksů

Stará samoobsluha stojí osaměle
a píská melodii
sama obklopena němými výkřiky
depresí a injekčními stříkačkami
Malá holčička vedle fouká do harmoniky
a snaží se vyloudit tón který by
prozradil nespokojenost
a prahnutí po dalším spánku

Občas je těžké být unavený
a pak už je člověk unavený
zas příliš moc
Tak strašně moc
že je unavený i na spánek.


Nenacházení

12. března 2013 v 23:29 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Jednu kávu prosím
(zmáčknout tlačítko)
hrabu do kapsy a počítám drobné
(zase jedna cesta autobusem pryč)
Odeberte objednávku
Mnohokrát vám děkuji
(automat je stále odměřený)
rád bych si to vypil na místě
ale stroj má označení "coffee to go"
a tak se vydám na cestu
(ačkoli nevím kam)
promrzly mi všechny kůže
a tak srkám kávu s vůní chemie
a říkám si že bych mohl
zajít k dědečkovi
(kde on to vlastně přebývá)
už jsem ho neviděl
snad celé věky
ale on mne má rád
a určitě mne zase uvítá
a probereme ty trápení
(a že jich vždycky bylo)
Horkotěžko pátrám
nakonec jsem si jist
že bydliště najdu
a stává se tak!
Akorát asi budu muset
přelézt železnou branku
(je pozdě a domovník zamknul)
Teď už jen najít
tu správnou kóji
Ahoj dědečku povídám
Děda trochu mrzutě mlčí
ale není jako ten automat
myslím že by rád řekl "Ahoj!"
kdyby ovšem nebyl upoután k zemi
(Diagnóza - Smrt se nedá léčit)

Nechám mu zbytek kávy
cigaretu
a půjdu se schoulit na lavičku
ke spánku