Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Duben 2013

Mornin'

29. dubna 2013 v 7:10 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
PRobudíš se a víš, že to je přesně to, co nechceš.
Rozlepit oči, zkontrolovat, jestli ještě máš jazyk a pokus uvědomit si nadechnutí. Oči máš slepený, v tlamě jak kdybys sežral kočku a když se nadechneš, tak namísto příjemnýho pocitu v hrudníku cejtíš, jak ti každá průdušinka v těle bije na poplach. Nechceš vstávat, víš, že se ti zhoupne celej svět a tak se aspoň tim kalnym zrakem pokusíš zrekapitulovat proběhnuvší večírek.
Všude v pokoji cejtíš kouř a vykašleš ze sebe vajgl a řekneš si, že že máš zase kliku, žes nechytnul. A když tak cejtíš v tlamě popel, tak dostaneš chuť a víš, že musíš kouřit, dát si kafe a zatoužíš po pivu. Hrábneš do kapsy u kalhot, který máš furt na sobě a s úlevou nahmátneš krabičku. Zákonitě je v ní poslední cígo, jako by se ti celej den chtěl vysmát do xichtu hned ráno.
Dokouříš a donutíš se vstát. Je to horší než si čekal - chceš se okamžitě vrátit do postele a už nikdy nevylézt, ale víš, že by ti to stejně nevydrželo. Doběhneš k míse a snažíš se vyblejt, přestože víš, že to nepůjde. Propláíchneš a jdeš do kuchyně - tam už na tebe zíraj oči spolubydlícího, kterej ti s úsměvem nabídne kafe a ty vidíš, že je na tom asi tak stejně, jako ty sám. Máš hlad, ale nic poživatelnýho kolem neni a v kapse ani koruna. Spolu s kamarádem si posteskneš, že poslední zbytek alkoholu je nedopitá BloodyMary na stole a zas zatoužíš po pivu.
Je ti furt strašně blbě. Kocovina bez cigaret je pro kuřáka nejhorší kocovina a ty víš, že tobě ještě dojíždí zbytkáč a to nejhorší teprve zřejmě přijde. Zkoušíš se sprchovat, spát, nic nepomáhá.

A pak se něco stane, je o den později a ty máš cíga a pivo a nemáš kocovinu a jen se snažíš zapomenout, že byl nějak včerejšek...

HippieShitNihha

Listopadový den

3. dubna 2013 v 21:56 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Viděl jsem lidi
muže ženy a snad i děti?
Šli a zpívali v ulicích
křičeli něco o lásce a míru
svým bližním nabízeli květin
a zapalovaly svíčky
za všechny duše

A od bližních dostali co chtěli
lásku jako těžkou botu v obličeji
štěstí jako ránu tonfou
radost v bití těhotné ženy
Když stáli lidé sevření z ramenou
a chutnali vřelost ledových
vodních děl
A "Mír" byl nápis na předcích
těch zvláštních mechanických
žraloků, kteří do nich najížděli
aby jim ukázali holé ruce
s příchutí krve na jazyku

Viděl jsem pak ty děti
a ženy a muže
jak stály pod pódiem
a plakali
a měli rozbité nosy
zlámané ruce
a co hůř
asi měli i naději...

Tenhle listopadový pátek
nebyl zas tak dávno
tak proč už ho skoro nepamatujeme?