Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Květen 2013

24.5.2013

24. května 2013 v 0:29 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle

Nad vodní hladinou
třpytí se měsíc
a ticho se nese tmou
skrz skřípání veslic
A v tom tichém mollu
mezi peřinami
uvykneš již bolu
jeden a ten samí
bodá do spánků


Nad květy lilií
zkomírají včely
krysy se zabijí
požijí-ly jedy
Polévku si zbaštíš
s pachutí rulíku
kapsu nenamastíš
vykrádáním kurníků...
slzy v kanálku




Tak stojíme tu znovu!
S křikem cikánských artistů...
ve slušném světě zovou nás "spratek!"
Ze sokola sovu
z donucení gardistů
dnes udělá ti každý za pár zlatek
Pořád žijeme!


Co stojí přibité
velmi zle se krade
když nehneš klenotem
aspoň rozeber hradeb!
Mysli si že máš
a přitom hladem zdechni
Kacíři křičí "Pane náš!"

pod mostem pijí knechti
rubem stává se líc


Zakážou ti veršovat
zakážou leporelo
pošlou tě dolovat
a zasypou tvé tělo
Vždyť pravili kmeti
již před dávnými časy
dneska ani děti
neobostojí před rasy
Nenechaj nic!


Tak stojíme tu znovu!
S křikem cikánských artistů...
ve slušném světě zovou nás "spratek!"
Ze sokola sovu
z donucení gardistů
dnes udělá ti každý za pár zlatek
Pijeme! Pijeme!

Melnitsa - Korolevna

21. května 2013 v 23:16 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Tak je tu zase po dlouhé době pokus o překlad. Tentokrát je to ještě kostrbatější, protože originální text je v ukrajinštině a psán azbukou, tudíž překládám anglický překlad originálu a jistě tušíte, že se to neobešlo bez nepřesností. Ostatně, sami můžete posoudit zde. Veškerá kritika vítána. Odkaz na skladbu (s trochu jiným anglickým překldem, než je v předchozím odkazu) bude dole.

Královna

Zpíval jsem o hrdinech a o bozích
o třeskotu zbraní a krvi na mečích
Když sokol byl po boku mém
když zmizel v bouři sněhové
Vánice jenž zdaleka přišla přítele vzala mi
neviděl jsem ho již, oči racků jsou zalité slzami
Oh kéž měla bych zrak sokolí
a na sokolích křídlech vznesla se
v zemi sokolů, někde v okolí
místa kde sen stane se.

Duše má staň se ptákem, vítr dej ať mohu létat!
Každou noc přeji let, vidět míle celého světa!
Máš rukávy z hedvábí, Královno, s bílou pustinou bez plodů
Vím, kdybych tam byl, byl bych zarmoucen bez svodu.
Chci pamatovat co stalo se mimo mě i tebe
jsem jako neklidný list padající z nebe
Platíš za měsíc touto písní
jako jiní platí za zvuk zlata
Ve vzdálené zemi zimou trpící
jsi krásnější než jaro a opilost léta

Probuď se, Královno, oblékni hermelín
letíme do deště, zápěstí obepne splín
Máš rukávy z hedvábí, hedvábný hermelín!
Se smíchem letím k oblákům, sám sobě nevěřím.

Pojď trochu blíž, nech mě dotknout se šatu
každou noc vidím hory, každou noc ztrácím dálku
Máš rukávy z hedvábí, královno, čtvrtka měsíce
na na nebi zhotovena
Také vem mě sebou, severní větře, na konec světa
kde je bolest a fiktivní paralela
Jak bolestivé je vědět co stalo se beze mě a tebe
Čas se nezastavil, tak rychle pohlédni na světlo a temnotu;
O tobě, mé potěšení, snil jsem každou noc
však navlékla jsi plášť utrpení
Teď budu zpívat o loučení, však nevzdám svou moc -
budu provázet paprsky sluneční

Tvé sny jsou kdesi, Královno;
je do jara ještě daleko?
Zbývá jen zopakovat to nedostatečné slovo
probuď se Královno, oblékni hermelín

Vím co se stalou s tebou i mnou
Nedostatečně jsi ranila, jako šíp s tětivou
Zaplatíš mi úplňkem za tuhle píseň
jako ostatní mincí platí
Dal bych za tebe cokoli, však je tu tíseň
že už tě tento svět ztratil
Dal bych za tebe cokoli, však je tu tíseň
že už tě tento svět ztratil...

Královno.


Podívejte se na mě

21. května 2013 v 18:55 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Podívejte se na mě
na exhibicionistickou kreaturu
s pelichajícím skalpem
a pysky zkroucenými do úsměvu
tak podívejte se
a sledujte
váš překrásný obraz dokonalosti
zhrzený nezastřeným lidstvím
dívejte se na mě
abych pak mohl masturbovat
při vzpomínce na všechny ty pohledy
dívejte se na mě pro
to ukojení spratka co paroduje
Škvár a říká tomu pseudoumění
podívejte se na mě
a vytáhněte nůž
podřežte mi hrdlo a podívejte se na mě
pijte mou krev v
okamžiku kdy si budete vyškrabávat oči
a pojídat své nohy...

...podívejte se na mě...


21.5.2013

21. května 2013 v 18:26 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Ve dlouhejch stínech ztrácí se oči
na rohu ulice kde každej alkoň močí
na tom rohu pitomym kdysi sme stáli
a jako o život rokenrol hráli

Vedle je hospoda, dost hnusnej pajzl
tam si mi poprvý řekla "Seš hajzl"
taky se tam kdysi ze mě stal skeptik
potom co rvali mi hlavu směr septik

Celej tenhle tyjátr má jednu scénu
nestačíš sledovat (k údivu tvému)
jak tahle hra končí a kdy hraje se nová
jestli se nehraje i vprostřed snova

Pod tim jednim nebem všichni jsme diváky,
herci a bohémy a menežry, chmatáky,
tak už mi zbejvá pozvednout pazoury
zatleska v aplaus a zalézt zpátky do roury...

20.5.2013

20. května 2013 v 2:13 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Když dopíjíš ten
poslední zbytek vodky
a popelník je plnej
toužíš po sprintu do neznáma
a zmůžeš se jen
na opileckej spánek

Když se ráno probudíš
a třeští ti hlava
sežereš pilule na kocovinu
zkoušíš vstát
a bejt jako člověk
ale nejde to

Když pak vidíš
všechny ty popsaný
papíry co zbyly z noci
Pak už ti nezbejvá
než se pousmát
a podívat se do očí realitě

která rudym neonem
píše na zdi tvý cely
"Hlupák".

Útěk

15. května 2013 v 12:00 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Vpravo vlevo zrychlit
cílová rovinka pro poražené
Konec a věčnej smích
hromada falešnýho štěstí
pocit uspokojení
kterej večer vyprchá
a zanechá strašnou kocovinu
rozedmu z cigaret
a nespavost z litrů kávy

Přitom průchodu dveřma
na kterejch velkym písmem
svítí nápis "EXIT"
si myslíme že je to pryč
že už se nikdy nevrátíme
že musíme co nejdál

Ale potom přijde horizont
na kterém se člověk otočí
a zjistí, že utíká od štěstí
cestu už dvojí plot
a jeden zůstane navěky sám
s duší na té straně
kde tráva nebyla zelenější.

Pro tetičku

11. května 2013 v 16:03 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
"Co děláš na mym balkóně ty čuráku?! Zval tě někdo na návštěvu?!"

Každý den když projíždím
smutně sleduji
jak stojí se sklopenými víčky
oděna v modré uniformě
trestanců
a vzpomíná na časy
kdy hrdě stála
v barvách černé a rudé
nalíčena hesly svobody

Všichni na ní kdys zapomněli
avšak našla si své děti
své svěřence
a ti pro ni bojovali
ti ji chránili
a pomáhali jí učit ostatní

Když nepřítel vycenil zuby
tetiny potomci ji chránili
ačkoli riskovali svou vlastní
svobodu stálost a smrt.
A nepřítel pokaždé utekl.

Pak ale přišel den
blátošlapové na povozech
se značkami nenávisti
v uniformách z výkřiků
jali se ji zničit
vnikli do ní
násilně a bez něhy
znásilnili ji...

Pár milenců zbylo na vrchu
a objímali ji aby moc neplakala
a nakonec všichni byli staženi
zavrženi a uzavřeni
do nebezpečí
a hudba přestala hrát

Teď tam stojí v okovech
zhrzená se studem v očích
a hledá své děti
které jí čas od času
přinesou růže...



Poznámka: V Miladě jsem byl jednou a to pouze na koncertu. Nikdy jsem nesquatoval a neúčastnil jsem se ani vyklizení Milady, jehož součástí byla demonstrace a podpora těch, kteří zůstali na střeše. Jsem sympatizant squatingu a je mi velice líto, že jsem se tehdy bál připojit. Myslím, že s takovýmto kulturním centrem by mnoho lidí našlo své sny.


8.5.2013

8. května 2013 v 22:52 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Sami sobě vždy si lžeme
děsí nás dveře nezavřené
jenž se změní dozajista
v teleport pro Antikrista

Cesta je dlouhá a směr neznámý
čas se rozutekl za námi
a já jen doufám že nedoběhne
nás Abych nemusel být zas...

Sám sebou vždy bez sebe
na cestě do pekla s vůlí pro nebe
na schodech z žhavé oceli
postávám, mladík nesmělý

Slyším tě zas plakat potají
a pak jen
"Budem se milovat, šohaji?"
zašeptáš

Chtěl jsem...

8. května 2013 v 20:14 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Chtěl jsem složit skladbu
slovy o slovech slov
a při té pragmatické
prstokladové degeneraci
a prostém mačkání
předem předtištěných
akordů a přesně na
programova
ných
zvuků jsem úplně
zapomněl že
nemám žádný hudební sluch.

Chtěl jsem slyšet skladbu
ale kdyby nebyly
skládající prsty
kterým se nedostává
vyslyšení
jak bych potom mohl
poslouchat zvuky
které nikdy nebyly?

Chtěl jsem ti věnovat...
...skladbu...
ale nakonec byla tak
smutná
...že jsem jí nikdy...
...neslyšel.