Ve dlouhejch stínech ztrácí se oči
na rohu ulice kde každej alkoň močí
na tom rohu pitomym kdysi sme stáli
a jako o život rokenrol hráli
Vedle je hospoda, dost hnusnej pajzl
tam si mi poprvý řekla "Seš hajzl"
taky se tam kdysi ze mě stal skeptik
potom co rvali mi hlavu směr septik
Celej tenhle tyjátr má jednu scénu
nestačíš sledovat (k údivu tvému)
jak tahle hra končí a kdy hraje se nová
jestli se nehraje i vprostřed snova
Pod tim jednim nebem všichni jsme diváky,
herci a bohémy a menežry, chmatáky,
tak už mi zbejvá pozvednout pazoury
zatleska v aplaus a zalézt zpátky do roury...