"Co děláš na mym balkóně ty čuráku?! Zval tě někdo na návštěvu?!"
Každý den když projíždím
smutně sleduji
jak stojí se sklopenými víčky
oděna v modré uniformě
trestanců
a vzpomíná na časy
kdy hrdě stála
v barvách černé a rudé
nalíčena hesly svobody
Všichni na ní kdys zapomněli
avšak našla si své děti
své svěřence
a ti pro ni bojovali
ti ji chránili
a pomáhali jí učit ostatní
Když nepřítel vycenil zuby
tetiny potomci ji chránili
ačkoli riskovali svou vlastní
svobodu stálost a smrt.
A nepřítel pokaždé utekl.
Pak ale přišel den
blátošlapové na povozech
se značkami nenávisti
v uniformách z výkřiků
jali se ji zničit
vnikli do ní
násilně a bez něhy
znásilnili ji...
Pár milenců zbylo na vrchu
a objímali ji aby moc neplakala
a nakonec všichni byli staženi
zavrženi a uzavřeni
do nebezpečí
a hudba přestala hrát
Teď tam stojí v okovech
zhrzená se studem v očích
a hledá své děti
které jí čas od času
přinesou růže...
Poznámka: V Miladě jsem byl jednou a to pouze na koncertu. Nikdy jsem nesquatoval a neúčastnil jsem se ani vyklizení Milady, jehož součástí byla demonstrace a podpora těch, kteří zůstali na střeše. Jsem sympatizant squatingu a je mi velice líto, že jsem se tehdy bál připojit. Myslím, že s takovýmto kulturním centrem by mnoho lidí našlo své sny.