Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Srpen 2013

Už dávno

28. srpna 2013 v 8:33 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Zbejvá jen popel
ze všech popsaných stránek
snílků
kteří hleděli ke světlu
skrze strašlivou prázdnotu
tmy

Všechny nás objala
hráli jsme si na vojáky
s puškami z větví stromů
s děly z papíru
z hrdinství
které se jiož dávno změnilo
ve zbabělost

A pak tu sedíme nazí
plni studu v našem nepochopení
kolem ohně a choulíme se
k dávno zapomenutým snům
zpronevěření sami sobě
skrze vyhaslý popel

Bělavý a krásný
poletuje kolem nás
jako sněhové vločky
v těch zimách z dětství.

Snažíme se zachytit ho na jazyk
a daří se
je hořký
strašlivě hořký.

Už dávno nevěříme svým snům
už dávno nejsme dětmi
už dávno nejsme snílky
už dávno

dávno

dávno...

tak

dávno

Nejsme lidmi.

A na závěr

18. srpna 2013 v 7:22 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Mám za přátele marnotratné muže,
z nich každý rád své rouno zakopá,
my do vlasů vplétáme si růže!

Ach, jaká je to potupa...
že se zas přistihnu když verše kradu
ty dobré jen, špatné jsou moje
ač neznám každého od Aše k Vyšehradu,
známá slova tahám do své sloje.

Všichni přátelé a známí
dlejí nad tvorbou mnoho dní
a mě přesto pořád vábí
psát jen když se rozední

A číst ty hovna znova a znova
a přesto se nikdy neopravit
Vždyť i ta socha Stalinova
byla svržena pro šťastný lid.

Snažím se o "dílo".
A nikdy žádné nebude
hraju si na Krchovskýho
ale nějaký Hrabě? Ne.

A ani ten Jirka mi nejde
Na koho to vlastně hraju
na ty co mě slyšej? Ejhle...
...před těma moc vodky saju.

A pak jak čurák křičím na ně
nevážím si jich, urážím.
Přesto podléhají klidně maně
a nepošlou mě ke strážím.

Jsem holt hloupý adolescent
adolescent? Malej spratek
co místo aby byl zdrcen
stále stojí dál od jatek

posměchu a zavržení
díky vám, díky vám všem
nestojím za podržení
a proto píši o ničem.

Moná vám čtu tohle hovno,
pak mi prosím promiňte,
vždyť jsem čurák jemuž není rovno
tak mě od papíru odkliďte.

Věnováno všem, kteří mě viděli číst opilého a přesto mi nedali pěstí.
Věnováno všem, kteří mě nezavrhli za ta hloupá extempore.

Věnováno všem, kteří chápou, že jsem jen malý hlupák s velkým egem.
Věnováno všem těm drahým lidem.

Děkuji vám.

Joker in the pack

Dnes je to druhý rok

6. srpna 2013 v 7:30 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Noc přikryla střechy tmou
dva lidé se tu v touzze dmou
sklenku whisky, cigaretu
a při opilém menuettu
ti dva si řekli "Buďme svoji."
a drží nám to, rok se zdvojil.

Ušli jsme cestu plnou kamení
a co je krásné - stále se nic nemění
možná jsem větší morous než-li včera
však ty pilná jako včela
vždy sladkým medem omámíš
a já pak jak poslušná myš
půjdu za tebou i na kraj světa

Sic umím být pěkná sketa
Jsi pro mne vším
a já bolestně dlouho vím
s kým chci žít
a s kým umírat
s kým se nechat pohřbívat.

Je ráno jako prvního ledna
jsem jeden tvůj, ty pro mne jedna.
A když za okny vidím svět,
směji se, směji usmívám...
čeká nás ještě mnoho let.

Venku začíná nový rok. Miluji tě.