Mám za přátele marnotratné muže,
z nich každý rád své rouno zakopá,
my do vlasů vplétáme si růže!
Ach, jaká je to potupa...
že se zas přistihnu když verše kradu
že se zas přistihnu když verše kradu
ty dobré jen, špatné jsou moje
ač neznám každého od Aše k Vyšehradu,
známá slova tahám do své sloje.
Všichni přátelé a známí
dlejí nad tvorbou mnoho dní
a mě přesto pořád vábí
psát jen když se rozední
A číst ty hovna znova a znova
a přesto se nikdy neopravit
Vždyť i ta socha Stalinova
byla svržena pro šťastný lid.
Snažím se o "dílo".
A nikdy žádné nebude
hraju si na Krchovskýho
ale nějaký Hrabě? Ne.
A ani ten Jirka mi nejde
A ani ten Jirka mi nejde
Na koho to vlastně hraju
na ty co mě slyšej? Ejhle...
...před těma moc vodky saju.
A pak jak čurák křičím na ně
A pak jak čurák křičím na ně
nevážím si jich, urážím.
Přesto podléhají klidně maně
Přesto podléhají klidně maně
a nepošlou mě ke strážím.
Jsem holt hloupý adolescent
adolescent? Malej spratek
co místo aby byl zdrcen
stále stojí dál od jatek
posměchu a zavržení
díky vám, díky vám všem
nestojím za podržení
a proto píši o ničem.
Moná vám čtu tohle hovno,
Moná vám čtu tohle hovno,
pak mi prosím promiňte,
vždyť jsem čurák jemuž není rovno
tak mě od papíru odkliďte.
Věnováno všem, kteří mě viděli číst opilého a přesto mi nedali pěstí.
Věnováno všem, kteří mě nezavrhli za ta hloupá extempore.
Věnováno všem, kteří chápou, že jsem jen malý hlupák s velkým egem.
Věnováno všem těm drahým lidem.
Děkuji vám.
Věnováno všem, kteří mě viděli číst opilého a přesto mi nedali pěstí.
Věnováno všem, kteří mě nezavrhli za ta hloupá extempore.
Věnováno všem, kteří chápou, že jsem jen malý hlupák s velkým egem.
Věnováno všem těm drahým lidem.
Děkuji vám.

Veľmi sympatická klávesnicová kratochvíľa