Zbejvá jen popel
ze všech popsaných stránek
snílků
kteří hleděli ke světlu
skrze strašlivou prázdnotu
tmy
Všechny nás objala
hráli jsme si na vojáky
s puškami z větví stromů
s děly z papíru
z hrdinství
které se jiož dávno změnilo
ve zbabělost
A pak tu sedíme nazí
plni studu v našem nepochopení
kolem ohně a choulíme se
k dávno zapomenutým snům
zpronevěření sami sobě
skrze vyhaslý popel
Bělavý a krásný
poletuje kolem nás
jako sněhové vločky
v těch zimách z dětství.
Snažíme se zachytit ho na jazyk
a daří se
je hořký
strašlivě hořký.
Už dávno nevěříme svým snům
už dávno nejsme dětmi
už dávno nejsme snílky
už dávno
dávno
dávno...
tak
dávno
Nejsme lidmi.
Narodili sme sa ako ľudia, ale tento svet z nás vychoval monštrá bez budúcnosti.