Kráčím po nocích prázdnou oblohou
a hvězdy mne provázejí, kurtizány
svítím na cestu těm, kteří nemohou
přetrhnout řetězy v nichž jsou uvázáni
Dávám naději těm jenž zrak upírají
na mé bílé tělo plující vesmírem
Milenci při mém svitu dech tají
a básníci smutně šustí papírem
Procházím se pro ně přitom jsem sám
kolem mne chladno, prázdno a ticho
na rohu zas zvrací opilec Jan
ještě před chvílí křičel, teď už je ticho.
Ráno dojdu k loži jež v horách mám
a každé to ráno dostávám strach
Mé jméno je Měsíc já pravím vám
na východě vstává Slunce - snů vrah.
Moc pěkná :)