Milesova trubka
Vráťův saxofon
Ludovicův klavír
už vyhnaly mi z hlavy
myšlenky a psychotropní
látky
jenom pohybem prstů
a pomocí dechu čarují
svět ve světě uprostřed nicoty
jak může i
masový vrah cítit stesk
jen když slyší ty
jemné a jednoduché
metafory,
které hudba ryje na vrata Ráje?
HRajte mi prosím
ty dechberoucí symfonie smutku
a melancholie
a hluboké radosti
dál
Protože pokaždé
když skladba skončí
na nebi se rodí hvězdy
a slunce smířlivě stahuje
své zlaté vlasy z našich
vyprahlých obličejů
A pak se pije
dokud hraje hudba
Až skladby odezní
zbyde jen smutná
vzpomínka
na lidství.