Osud je šašek a hrubián
směje se občas a sám neví čemu
užívám mozek jenž byl mi dán
tak hleďte na mne, na ničemu
Chovám se jako starý mentor
řeči jak z úst mravokárce
pravil kdysi jeden doktor
pro cit je nemožná transplantace
A tak ho ryji do kůže
bolí to a občas teče krev
přiložím okvětní plátky růže
a k tomu spustím teskný zpěv
že nerad to dělám a vím
že to pálí, svědí, bolí
tak jako usínám tak i bdím
se mnou se připrav na cokoli
V kůži máš už vpálen labyrint
a mě se to zdá stále málo
maraton končí, závěrečný sprint
není to lehký, to by tak hrálo
aby byl život jednou jednoduchej.