Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Únor 2014

27.2.2013

27. února 2014 v 17:24 | Zombák |  Loser Life
Bytí je jen dialog
mezi životem a smrtí
kde život hraje úlohu vypravěče
asmrt vyčkává
čeká na svojí šanci,
kdy bude moci odpovědět

Všechno zakládání umění
nemělosmysl z rekapitulace
už jen proto, že tvorba
je absolutně nesvazatelná
něco sedne a něco ne
buď to vzjde z piva, šílenství
a nebo prášků
Nemám rád svojí lásku kocovinu
rozhodně si nerozumím s poesií
nejsme takoví kámoši
ačkoli bych pro ní rád umřel
asi jako Kainar varující
před cestujícími v autobuse

Tvorba ntvorů a netvorba tvorů
anální kůly do otvorů a patvarů
a zbývá jen pochybná možnost
toho že jednou někdo najde rukopis
řekne si že je to in in memoriam
a vyrejžuje na tom zlatý
zlatý diamanty, čirý diamanty
rudý diamanty (to jsou rubíny)
smaragdový oči hezký slečny
kdo v tuhle chvíli může nenávidět
kult pokladu
který byl ve svý době nedoceněn

Tak se člověk stává klasikem

a tak zanechmesvárů
o autorství
kvalita nakonec není určena
možností tvoření
avšakneskutečnou lehkostí bytí a doby

která se mění z hodiny na hodinu
vkus je zástava pro pokrytectví
ach neplačte přátelé
zítra se sejdeme
a přečteme si pár zbytečností
které docení jen hipsteři
a různý pozéři
v roce 2525

Nenávist

12. února 2014 v 7:13 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Každý den se vkrádáš do mého bytu
zamykám dveře na třináct západů
prolézáš oknem a cítíš se vznešeně
nenávidím tě
oslepuješ mne každý den
bereš mé sny a pálíš je v prach
usmíváš se, jako by se nic nedělo
nenávidím tě, ukrutná bestie!

Vybíráš ty kterým rozdáš své dary
jen pro udání modlitebního řádu
jako farizej se potloukáš světem
nenávidím tě
nakonec ti stavějí chrámy a paláce
zaslepeni tvou krutostí hodnou obdivu
nepošleš nikdy posla
nenávidím tě, krvavý Kaine!
Když usínáš necháváš svého bratra
předáš mu žezlo a myslíš že nás oklameš
ale on je milosrdný protože spatřil
tvůj neochvějně neoprávněný hřích
nenávidím tě

Jsi Jidáš jenž zradí z radosti ne hladu
jsi atentátník v davu vlastních uctívačů
jsi Charles Manson co spojuje Rodinu

Ty zplozenče Věčné Neprozřetelnosti!

Obětuji svého syna, drahou, matku i otce
a nakonec sám proříznu si žíly
bych otevřel brány Abyssu jenž by
pozřel tebe i všechnu tvou absurditu!
Tak moc tě nenávidím!
Prosytím své tělo azbestem stejně
jako ten moudrý muž jenž věděl mnoho
zaryji do tvých očí drápy i kdybych měl shořet!

Sejdem se při východu,
Slunce.

Úvahy

10. února 2014 v 10:49 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Nad čím uvažuješ?
Je to jednoduchá otázka
a ty mi začneš vysvětlovat
matematické vzorce
které by obsáhly celou
neduchaplnost pološílenýho vesmíru
a pak se mě zeptáš
když uvidíš že mi zae krvácej oči
a já jen odpovím
"Já si myslim Heroin"
snad tě to moc neirituje
asi jsi čekal něco oduševnělejšího
ale neboj se,
když se přesuneme
budu si myslet kafe
nebo cígo

a to přece intošové schvalujou

Dárce

4. února 2014 v 16:41 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Potácení noční Prahou
jehla v žíle
daruju krev lidem
bé pozitivní rh negativní
se vždycky hodí
nějakýmu motorkářovi
kterej by jinak asi nemohl dál

Nepotřeboval bych ale
ani jednu jehlu
vždycky se najde nějakej
plešatej filosof v bombru
kterej si jí rád vezme sám
a potom když ležím na
promrzlém mokrém chodníku
si přijde pro přídavek
příslušník rodu pankáčů
kterej nemá rád divný máni
v hadrech který každýho popuzujou

Maluju pak zbytkem krve
na stěnu Národního Divadla
velkej kosočtverec
pro sebeprezentaci
divocha páchajícího
ATENTÁT NA KULTURU

Usínám v podchodu a jímá mě zima
Deadovi sny byly také plné sněhu
mrzla mu krev v žilách, umíral
byly to nejhezčí sny jeho života
takže si z toho moc nedělám
skleněné oči patří do muzea

Potkáme se v muzeu
oddělení antropologie
naložení v lihu
pářící se skeletoni