Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Březen 2014

28.3.2014

28. března 2014 v 12:03 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Obchodní centrum Chodov
obří železnej koncentrák
kde dobrovolně skláníš hlavu
abys dostal fekálie
který vydávaj za žrádlo
ale nežral by to ani pes
to jen já

Hrozný množství schodů
nekonečno nepřenosnejch židlí
fakt už zbejvá jen kytara
jenže ta prostě není
a k snídani máš tlačenku
a pár housek a zas to branický
tvoje postel je hajzl
nehezký čtyřky hospody
večeře vodka a kamarádi
namísto večerníčku čteš
depresivní nálady divnejch lidí

23.3.2014

23. března 2014 v 7:03 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Je ráno plné šedi
sedíme před Rájem
pijeme braňase a
večer nám začíná
díky moc za tyhle rána
když kouříš a sny
teprve začínaj
někdy kolem sedmý
neohlídneš se zpátky
vina, únava a prosba
to všechno je daleko
čeká tě jen trocha
malá troška
nedobrovolnýho cestování
který je plný zlejch pohledů
pak jen roztáhneš křídla
seš volnej
seš všem kurva volnej.

20.3.2014

20. března 2014 v 18:34 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Venku se tiše šeří
a lampy začínají
pět serenádu na
elektrickou energii
Na stromě před oknem
sedí veverka a sleduje
mě jako kořist
vždycky jsem si myslel
že jsou býložravý
asi to byla hloupost
nevěř nikdy ničemu
ani svýmu farizeji
mohl bys bejt
poťouchle zklamanej
z nepravd který
den co den považuješ
za pravdy neměnný

Představuju si kabarety s piánem
už je to dávno kdy jsem tam sedával
už je to dávno co jsem tam hrál
kouřil a tiše popíjel a pak tančil
král věčnýho kašle a pohrdání existencí
puberťák s jakymsi bleskem v ksichtu
pak děvky kolem to bylo dobrý
občas jsem si s něma povídal
občas jsem s nima nahlas kouřil
a občas se zas kouřit nechával
myslel jsem si že je tam Bohéma
ale zas to byly jen lži do kapsy
prázdnym životem nezaženeš prázdný bytí
a blití na hajzlu není vykoupením
Už mě to netáhne za burlesque

Pamatuji se na prázdné popíjení
v cenovkách čtyřkách bz zavíračky
vždy když tam jsem tak nemám peníze
somruju chlast, cíga i důstojnost
ale v tom už to dlouho není
nakonec stejně všechny jen nasereš
protože si včas neuvědomíš
že ze srandy se stala karikatura
Vždycky jsem si myslel že sklenice piva
je vzpruha v každý situaci
a jsem strašně rád vlastníkem jazyka
kterej nepostrádá slinu a buňky
na druhou stranu jsem pochopil
situace kdy ti není fajn řeší lépe postel

Prázdná postel bez něhy a lásky
která tě tlačí do zad a prdele
to nikdy není špatný ale ani dobrý
kouříš jednu za druhou a hlad zaháníš
silnym černym tureckym kafem
tak ho mám rád já strejda babička
i ti kteří nedokázali přestat toužit
dnes bych si přál zmizet ze světa
ale už dávno netoužím po smrti
život je fádní ovšem bytí má smysl
chci mu dát smysl
chci ho protnout s životem
jednou chci taky dát
a nejen olizovat prázdný talíře
z lebek všech těch bezdomovců

S láskou se vracím k nemocnici
byly tam okamžiky plný hnusu
moč na plášti připodobňující krev
strach, smrad a všude pachuť smrti
doma jsem pak zvracel když
jsem si uvědomil že musím pryč
jinak shořím v plamenech deprivace
ale bylo tok něčemu
ty vnitřnosti
umírající důchodci
děcka po autonehodě
i batolata který se prostě nenarodili
s těma správnejma predispozicema k životu
bylo to lepší než bejt k ničemu
mohl jsem dávat mohl jsem pomáhat
ale zbaběle jsem utekl
teď nejsem moc hrdej
radši klopím hřbet
pro lidstvo
aby mělo čím plejtvat
třeba paprikama
těma se plejtvá dobře

Dnešní den je bez citu
tak si ho užiju
jako masochista
jako minulost
jako zítřek
jako další část šílenství

5.3.2014

5. března 2014 v 20:40 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Pokud je celý svět
pouhopouhým sněním
pak jsou noční můry
stvárněním hodnot
které nepřicházejí

Zítra bylo hezky
a včerejšek možná
přinese mračno
s občasnými přeháňkami
kdo ví?
Lidská duše je nevyzpitatelná
a tak se jí snažíme přepít
sladkými moky hořkosti
které za nás řeší
existencionální problémy
jako je bydlení
ty zlatý kulatý
a nutnost sehnat další cigaretu
tendenční snaha o nic

Je ubohý předstírat nezájem
a kálení na všechno
asi sem ubožák
možná jsem toho Nitezscheho četl
moc málo a nebo
prostě jen moc

Noc je pořád královna
a den takovej ten blbec
se kterým se kamarádíš
jenom z toho důvodu
že tu prostě je

Vylez ven z kanálu
a podívej se do vočí
tvrdýmu světlu lidský aury
nebo se podívej do vočí svojí
drahý jedinečný máteři
a řekni že už nechceš

srabe

můžeš hrát pózy
lutky, divadla a tak
ale sebe nevoblbneš
dobře víš
že vždycky musíš jít dál
ačkoli konec
jsi už dávno propásnul

4.3.2014

4. března 2014 v 7:00 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Pak to všechno přišlo
tma a mikrovesmíry a tvoření
jeden krok do prázdna
bylo to nádherný jako záře
termonukleárního holocaustu
a děsivý jak touha po spasení

Za zády mi promluvil Ježíš
pozdravil a chtěl si povídat
ale nejsem křetěnej a čekám
na společnost v mnohočetnosti
neodešel, stál jak přibitej
konečně jsem pochopil
a sundal ho z kříže

Schoulil se m do náručí
omluvil se a šel hledat
třeba nějakou dobrou putyku
U Pana Surrealisty
stále jsem netušil co se děje
a proč je zrození krásný

Pak přišla
už nebylo nikdy nic
Zbytečnej Prostor, Slovo a smysl
prostě vůbec nic

jen prázdný místo

Pro panenku Barbie

3. března 2014 v 19:44 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Nadávaj panence Barbie
prej že je to nepřirozený
tahle růžová barva
chirurgickej ksichtík
umělý kozy v latexový podprsence
boky jak vosa
a nohy až do pekla

Prej by neměla
žít jen ze vzduchu
a ze světla
je to nebezpečný a člověk
snad může i umřít

Hlavně že má ten vzduch
bez něj zařve určitě

Mluvěj o duševních poruchách
i když pochybuju že tahle
Mattelovská dívka má
dost vysoký IQ na to
aby mohla trpět nějakou
hnusnou psychickou nemocí
prej dobře raděj
aby přežila
nebo pro nějaký podobný zbytečnosti.

Jděte si vytřít prdel vašima
pokryteckejma kecama

bylo by dobrý si uvědomit
že dobrá rada je jen krůček
od zrazování a srážení z cesty
za cílem
za kterým sami nejsme
schopni jít či vůbec chápat význam

Díky, panenko Barbie.