Mám v posteli cigarety
popel mne pokrývá
snad jako by padal
z ocasů komet
jsou to závěje bílého sněhu
tedy spánek jako umrznutí
nevidím přes vánici
zapaluji další cigaretu
pomáhají jako baterka
svítí mi do tmy
ničí mi plíce
a startují vzpomínky
které už dávno leží
na koberci u Plíhalů
myslím že jsem mu nějaké poslal
smaží jim prý vejce a slaninu
je to dobrý člověk
Poslední táhnutí upadne do hrobu
každá tvoří překrásnou mohylu
která nemusí být svatá
která nemusí být z mramoru
ale stejně v ní pokaždé
po kouscích odpočívám
Nene. "citoslovce údivu" fakt dobrý!