Sledovali jsme ty fotografie
černobílé obrazy ruských objektivů
cítili jsme hrdost
a chtěli bojovat stejně
jako vyobrazované postavy
nechtěli jsme si připustit
že už není proti čemu
Ztrácíme se opuštění v lásce
toužíme po Svobodě
která je všude kolem
ale mi ji nedokážeme zachytit
je jako popel padlých snů
andělské hořící chmýří
Příběhy neskončily
my v nich však
nedokážeme pokračovat
tvoříme vlastní příběh
vlastní cestu
epickou báseň plnou
smutků, křivd a mindráků
všechno měníme v grotesku
v škleb bestie která
pojídá svůj ocas
A když se probouzíme ve křoví
s prázdnou lahví laciné vodky
ilujeme své otce za to
čím byli
a nenávidíme pro to
čím se stali
Protože v nich vidíme
zrcadlo a vyhaslou vášeň.
krásné :)