Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Říjen 2014

Hovory

29. října 2014 v 17:00 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
I.
"Jste vzhůru. Jak se cítíte? Potřebujete něco?"
"Jen síťovku s pomeranči, cigarety a třináct reprodukcí Botticeliho, sestřičko."
"Kouřit se tu nesmí, nějaké ovoce vám snad zařídím k obědu a kde bych podle vás měla vzít Botticeliho? Vypadám jako sběratelka?"
"Ach…pak jen vpusťte Gabrielu."
"Kdo je Gabriela? Chcete jí zavolat?"
"Není třeba, ví že jsem tady."
"Jak by mohla? Nikdo to ještě přeci neví, nenašli jsme zatím žádný kontakt na vaši rodinu, chtěla jsem se vás zeptat."
"Dobře, pak to možná neví, ale přijde."
"To nedává žádný smysl."
"Taky je to nesmysl."
"Co je nesmysl?"
"Smysl celé téhle konverzace. Já jsem pravděpodobně smysl, který stvořil nesmysl. A až Gabriela dorazí, celý smysl nesmyslu bude jistě potvrzen."
II.

"Koukali na mě jako sůvy. Provedl jsi jim něco?"
"Ne. Jen mi nechtěli dát mého Botticeliho."
"Proč jsi tady?"
"Moje tělo na chvíli zapomnělo, že jsem nesmrtelenej. Už si vzpomíná. Ale ještě tu chvíli budu. Hezky se tu leží. Rád si odpočinu."
"Můžu pro tebe něco udělat?"
"Běž ke mně domů, Kotě ti otevře. Vem peníze ze skříňky a kup někde Blues. Pak přijď. Potřebuju Infekci."
"Myslela jsem třeba oblečení…"
"Běž pro Blues."

III.
"Mám ho."
"Skvěle. Infekci, prosím, tu nejznámnější verzi a konec druhé sloky…"
"Vezmou vám srdce, máte příliš velké srdce na to, abyste s ním mohl žít. Jsi klišé."
"Jo, tragikomický klišé."
"Myslíš, že byste si rozuměli?"
"Nevím. Možná bych se ho pokusil ukecat, aby se neženil, nelaškoval s plynem a tak. Ale měl by jeho rád Želivskej? On nevěděl, já nevím."
"Proč jsi vlastně tady?"
"Spadl jsem ze skály porostlé arnikou…!"
"Vole."
IV.

"Neuvažovali, že tě přesunou na psychiatrický? Divně se koukaj…sakra, jak to, že nepoznaj třináct reprodukcí od Botticeliho? Jak tě můžou léčit, když neznaj poesii?"
"Doktoři a zdravotníci jí nemaj rádi."
"Neumím si představit člověka, kterej má srdce a nemá rád poesii."
"Nedokážu si představit člověka, kterej má srdce a dokáže to tady snést."
"Seš cynik…"
"Nu což? Tenhle národ už řeku nepřejde."
"Pozor, přecházíš!"
"Jako by to nesedělo. Víš proč nemají rádi poesii? Představ si, že se x let učíš vědu a medicínu a chemii a všechno kolem. To pak ty důležitý věci musíš vypustit. A najednou přijde nějakej blbec a začne ti fušovat do řemesla sladkejma slovíčkama. To tě nakrkne a né že ne."
"Co jsou důležitý věci?"
"Přece ty sladký slovíčka."

V.
"Jdi se kouknout z okna."
"Proč?"
"Zajímají mě ptáci. Pořád se protínají s oblohou?"
"Nevím, nikdy jsem to neviděla. Myslím, že to taky viděl jen on."
"Už tu máme dvakrát on. Jestli poslouchají za dveřmi, musí být zmateni."
"Ty nejsi zmatený? TY rozumíš těm ptákům?"
"Musím se ti… k něčemu přiznat. Já nerozumím poesii. Znám ji. Obdivuju ji. Ale nerozumím."
"Vždyť jsi básník!"
"Jen koštér metafor, má drahá, jen koštér metafor!"
"Já jí také nerozumím."
"Tak budeme žalovat. Budeme žalovat básníky a kritiky, kteří jí rozumějí. Ne, hloupost! Budeme žalovat poesii!"
"Za to, jak je záhadná a nesrozumitelná!"
"Za to, že je krásná a přitažlivá!"
"Za to, že vábí…"
"…jako prodejná děvka!"
"Máš k děvkám úctu, ne snad?"
"Ano! Budeme ji žalovat za to, že je krásná, půvabná a nutí nás ji milovat!"
"Dostane doživotí a nasadíme jí pouta!"
"Odvlečeme do cely smrti vlastními slovy!"
"Znásilníme jí ve sprše!"
"Tak to prrr, drahoušku, drž se u zdi…"
VI.

"Držíš mě za ruku a hladíš ve vlasech…dlouho jsi nebyl tak jemný. Jemný jsi jen když se bojíš."
"Taky se bojím."
"Čeho?"
"Hodlám posadit poesii před soud!"
"Poesie je bohatá. Máš strach, že to nevyjde?"
"Mnohem větší strach mám z toho, že by to vyjít klidně mohlo."



"A teď už běž. Chce se mi spát. A k tomu Leitmotiv…"
"Dobře. Ale můžu se ještě zeptat?"
"Ano."
"Proč vždycky umíráš nebo ležíš ve špitále jen ty? Proč ne já?"
"Protože jsem sobec. Protože odcházím s grácií a nesnáze překonávám s elegancí. Protože si nedokážu představit, že by to mohlo být naopak. A taky proto, že jsem přece nesmrtelnej…"