Potkal jsem jí před nádražím
a místo pohledu co podráží nohy
měla v očích jen kal ze siřičitanu
tvrdila mi
že se jmenuje Anarchie
a na jejích dírách
se v prznění předháněli
pošahaný neokomanči
s kecama o svobodě
a řádu v neřádu
smutně jsem vzpomněl
jak jsem toužil o setkámní s ní
řekl jsem si
když jsem ji nechával za zády
že už netouží
aby byla viděna po mém boku
ale v hlavě si uchovávám
obraz
ten den
snad jsem byl slušným člověkem
Ta je dobrá!