Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Květen 2016

31.5.2016

31. května 2016 v 1:05 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Vzduch voní létem
a k ranímu řevu autobusů
se přidává zpěv ptáků
pokoušejíc se snad uvolnit
atmosféru šedých stěn
znuděného města
které pod tlakem maturit
zažívá poslední křeč
předcházející zvolání
Gaudeamus igitur

Přitom se odvšaď vytrácí hudba
nahrazená konstrukcí
nových obchodních domů
kam budeme moci chodit
na promenádu i s dětmi
které zavřeme do ohrádky
a půjdeme si koupit naše sny
pro které už dávno nepláčeme
protože víme že je vše možné
když snít přestaneme

Zapomínám už vůni ohně?
Ne. Jen ten praskot
neslýchám tak často
jak bych si přál
protože lesy jsou daleko
neumím číst nové značky
staré stezky zarostly mechem

Poetika se vkradla do vrčení motorů
lidí žehrajících na své životy
chybí mi mozky šílenců
co chutnají jako sny narušených dětí

Punk? Není.

Láska přežívá
a nemá strach
a já se s ní miluji každé ráno
protože nosí naději
která snad nezemře poslední.

26.5.2016

26. května 2016 v 3:35 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Setkání mániček manifestujících
"Neničte nám sen"
protkaný nikotinem a barvičkami
se mísí s příchutí rozmoklého
bahnitého svahu

Když nebude nic
vždycky zbyde párty
a ideály
a sny

Dokud si nepřečtou titulek
v novinách nesoucí zprávu,
že mučedník konečně sklání hlavu

Nelze mít vztek
to jen hořké mandle
dráždí jazyk
a v žaludku jsou hadi

K čemu je věřit v underground
když skončí jako všechno ostatní?
K čemu jsou sny
když je vždycky zradíme?
K čemu je věřit
když víra již dávno zemřela?

Nakonec je poslední svobodný rozhodnutí
zapálit si cigaretu v kavárně.

Nezbývá než se ptát
jak by se dnes dívali mrtví.