Proč mám rád cizí úsměvy
a proč jsem ráno unavený
proč tvoje vlasy voní
proč si pořád pokládám
všechny ty otázky
Městskejma ulicema
jezděj kovbojové
maj bílozelený auta
na střechách majáky
a možná sou hrdý
možná maj doma
nemocnou mámu
nebo malý děti
proč mám z nich strach
to nikdo neví
možná jsem jako malej
chtěl bejt taky kovboj
Tváře lidí
bejvaj falešný
nepokládaj otázky
živořej pro život
na kterej nemaj
živořej o to víc
nikdy neodpovídaj
neprosej o milost
prahnou jen po světle
po chvíli slávy
pro drahý auta
a lepší jídlo
Možná ty otázky
pokládám ze strachu
že my dva jsme jen tvůj sen
a ty se probudíš
já potom nebudu
a ty budeš šťastná
snad mi tohle
nikdy nikdo nepoví
Ale pořád se to klube ven
je to jako černý svědomí
jako když hoříš
ale křičíš jen šeptem
protože máš strach
ze všech těch odpovědí
těch lidskejch pravd
o kterejch dávno víš
ale ještě nikdo
je neřekl nahlas...
Přesně tak se cítím..
Spřátelíš?