Vyprávěj pohádky. O štěstí. O lásce. O lidech. Vyprávěj, vyprávěj mi je, jinak přestanou existovat, tak vyprávěj!

Březen 2018

Just ordinary - Once

16. března 2018 v 1:14 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
Tma
noční lampy
lehký déšť
padá na tvář
která má rysy
trochu strhané
únavou
na těch ulicích
těch otevřených ulicích
se zavřenými střechami

Potemnělý Velvet
jako pohlazení

Z definice lásky
zůstaly kecy
o mrdání
v řetězech
a provazech
protože city
nemůžeme cítit
beze smyčky kolem krku

Vždycky se pousměješ
při pomyšlení
na Hollywoodský filmy
naše bytí se omezilo na násilí
na nás samotných

Vyplýtvané city
ulpěly na dnu sklenic

Ráno se probudíme
budeme pít kávu
v prázdném lůžku

a budeme dospělí
ačkoli sami
na těch otevřených ulicích
s uzavřenými střechami.

Vítkovi, Bebe, Kiki a Matějovi - těm, a taky tomu prokletýmu místu bez zavíračky.

11.3.2018

11. března 2018 v 13:55 | Zombák |  Klávesnicové kratochvíle
abstraktní touha sesypána
dekonstrukce vášně - hatecrime
pragmatická věta je ucelaná
vhodná k rozboru
přesné rovnici
nemající místo pro
chybu odchylku

Je třeba tepat dobu
dokud se nerozdrolí

krev na stěně
moč na kachličkách
obrazy špíny
dekadence podvědomí
jakási lyrická beznaděj
která nás nutí

Je třeba tepat Ducha doby
dřív než nás rozdrolí

než odcházet ode dveří
se zaslepenými zámky
rozsekat je sekerou
spálit v ohni
který ví vše o
malých světech
v malých

Je třeba tepat naše životy
rozdrolíme se v nich sami

v každodenních nerovnostech
plastových obalech
egoismu
a pocitu

že je třeba tepat -